Mateřský jazyk a postižení sluchu v České republice

Velmi často se slyšící lidé domnívají, že pokud někdo neslyší, komunikuje ve znakovém jazyce. Je to kvůli neznalosti problematiky. Znakový jazyk má vlastní gramatiku, pravidla a s češtinou nemá nic společného.

Znakový jazyk nejsou žádná gesta, nebo pantomima, nýbrž plnohodnotný vizuální jazyk, jenž je různý v různých zemích a dokonce existuje „nářečí“ v rámci jedné země (jiný znak pro stejnou věc v Plzni a v Ostravě).

Při komunikaci s lidmi s postižením sluchu záleží na tom, který jazyk jim je mateřským, protože každý nejraději komunikuje ve svém mateřském jazyce a mnohdy žádný další vůbec neovládá, nebo jen částečně a ne natolik, aby v něm mohl například vést rozhovor.

Znakový jazyk

Je mateřský jazyk neslyšících prelingválně. To je před osvojením si národního mluveného jazyka (v ČR čeština). Pokud se někdo bez sluchu narodí, nebo o něj přijde v raném věku je jeho prvním jazykem jazyk znakový.
Čeština je tak pro něj cizí jazyk a napsané sdělení, je stále v cizím jazyce.
 

Národní mluvený jazyk (v ČR český jazyk)

Je mateřský jazyk neslyšících postlingválně. To je po osvojení si češtiny (typicky nedoslýchaví, nebo ohluchlí ve středním věku a později) a napsané sdělení je velká pomoc. Pokud někdo přijde o sluch v průběhu života, je pro něj mateřským jazykem stále ten, jako před ztrátou sluchu.

Zmatení neznalí problematiky

Často se setkávám tím, že „papír a tužka nejsou pro neslyšící pomoc“, aniž je uvedeno pro které neslyšící a neznalí problematiky tak nabudou dojmu, že pro všechny, kdo neslyší, což právě škodí těm, kteří neslyší a komunikují česky.
Jasně, těm, kterým je čeština cizím jazykem, sdělení v češtině pomocí není. Číst sice umí, ale stále to je čeština a nemusí rozumět významu slov. Avšak těm, kterým je čeština mateřským jazykem, je písemná forma češtiny velkou pomocí a naopak sdělení ve znakovém jazyce by třeba ani nerozuměli. Například babička, která vlivem věku přichází o sluch, uvítá sdělení v písemné formě téhož (jejího mateřského) jazyka.
Už několikrát se mi stalo, když jsem někde řekl hned po pozdravu, že neslyším (ohluchl jsem ve věku 40 let), mluvím (mluvím normálně) a komunikuji česky, takže potřebuji sdělení napsat (třeba ve Wordu), že mi začali shánět tlumočníka do znakového jazyka, aniž by mi byli ochotni sdělení psát. Tlumočník by mi byl platný „jako hadovi noha“, jelikož ze znakového jazyka umím tak 50 znaků.
V roce 1999 UNESCO stanovilo 21. 2. Mezinárodním dnem mateřského jazyka.
Respektujme jej tedy, ať je jakýkoli a nenuťme někoho komunikovat v jazyce, který ani neovládá.
Naštěstí již existují i aplikace, které on-line buď tlumočí češtinu do znakového jazyka a obráceně (např. DeafCom – https://klient.deafcom.cz), nebo převedou mluvenou češtinu to písemné podoby (někdo říká překladač, ale překládá se pouze z jazyka do jazyka).

Pro zprostředkování češtiny v písemné formě je skvělá aplikace eScribeDroid od sociální firmy Transkript, jenž nejen převádí řeč do písemné formy, ale kromě dalších věcí, umožňuje osobám s postižením sluchu, kteří komunikují česky a mluví, i telefonovat.

A ještě trochu počty

V České republice žije zhruba půl milionu osob s postižením sluchu (viz článek „Počet lidí s postižením sluchu v České republice“). Z toho je nejvíce nedoslýchavých a seniorů, kteří přichází o sluch vlivem věku. Z toho půl milionu je asi 10-15 000 uživatelů znakového jazyka a ostatní 485-490 000 komunikují (a je jim mateřským jazykem) česky.