Jsem ohluchlý hudebník a hudba mi je lhostejná

Často se mě někdo ptá: "Štve tě, že neslyšíš hudbu?" Je to logické, zejména když jsem byl 20 let hudebník, a pak přišel o sluch. Rovněž se v době, kdy vídáme spoustu lidí se sluchátky na uších, vkrádá taková otázka na jazyk sama.

Od doby, kdy neslyším je mi veškerá hudba zcela "šumafuk". Jednou jsem žertoval, že hudba je jakýsi uklidňující prostředek pro slyšící kvůli "zvukovému smogu“, co musí celý den poslouchat. Když člověk onen "zvukový smog“ neslyší, nepotřebuje uklidňující prostředek. Já opravdu po hudbě vůbec netoužím. Setkávám se však s tím, že po hudbě touží neslyšící, kteří ji vlastně nikdy pořádně neslyšeli (neslyší od narození, nebo od útlého věku). Ti musí mít pocit, že jsou ochuzeni o něco úžasného. Nebo ti, kdož ji dobře (od narození, nebo od útlého věku) neslyší ani s hodně výkonnými sluchadly. Když je hudba potichu, neslyší ji a když nahlas, začne sluchadlo pískat atd., že se jim z toho div nerozskočí hlava a to musí být k zlosti. Bylo to žertování, ale možná na tom opravdu něco je.

Přirovnám to k čerstvému vzduchu. Když budete v zakouřené restauraci (zvukový smog), bude úplné blaho, vyjít ven na čerstvý vzduch (hudba). Nebo budete žít ve městě se smogem a bude prima, když budete v lese. No a když nejsem ani v restauraci, ani ve smogu, nýbrž "na čerstvém vzduchu", netoužím po ještě čerstvějším. 

Je to podobné jako když je někdo v nezakouřené místnosti a vyjde ven, ani mu nepřijde rozdíl mezi vzduchem. Nebo když někdo žije na vsi, kde není smog, možná se ani nevšimne rozdílu "kvality vzduchu", když je v lese. 

A když půjdu v té filosofii ještě dál, nevnímám barvy zvuků (barva hlasu, barva zvuku hudebního nestroje atd.). A to by se zase mohlo přirovnat k vůním. Necítím vůni lesa, rozkvetlé louky, ale když jsem na té louce, nemám potřebu voňavějšího a čerstvějšího povětří (když neslyším zvukový smog nemám potřebu "rekonvalescence hudbou"). 

Hudba mi je tedy zcela lhostejná (přitom mi v hlavě stále něco hraje - http://ladislavkratochvil.blog.idnes.cz/c/375638/Tinnitus-netinnitus.html). 

Není mi však lhostejné to, co mi kdo říká, jelikož to nevím a potřebuji sdělení v písemné formě.

A to mě samozřejmě štve.

-----------------
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
Zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003,
autor a provozovatel webu zabývajícím se postižením sluchu www.kochlear.cz,
zakladatel a moderátor facebookové skupiny "Skryté titulky – (televize, videa, DVD)"
redaktor portálu Helpnet (monitoring médií)
a vášnivý uživatel přepisu automaty (přednášky „Už vím co říkáte, i když vás neslyším“)
------------------