Cvoci na pivu

Divím se, že na nás ještě nikdo nezavolal MUDr. Chocholouška, který by nám potom říkal: "Toto nedopatření se stává pouze..."

Vypadá to nějak takto. Dva sedí u stolu, jeden nic neříká a asi si hraje na písaře, protože má na stole malou (Dětskou hračku?) klávesnici, která není k ničemu s monitorem připojena a strašně rychle "jako píše".  Podobně vypadá "psaní" třeba čtyřletého dítěte, které si hraje na psaní.

Druhý u stolu sice mluví, ale asi to je nějaký samomluvec, protože si s pomlkami povídá s tabletem, který má před sebou, odpovídá tabletu na nějaké otázky, nebo se ho na něco ptá a také mu něco vypráví, ve stylu: "No, to jo ... Máš dobrou myšlenku ... Jak jsi to udělal? ... A už jsem ti říkal, jak jsme jednou pletli lidi v autobusu s časovým znamením? ... To bylo někdy v roce..."
A když začne mluvit ten první, je to už jasné. Ten totiž také něco říká zařízení. Konkrétně vypnutému mobilu. Asi si hraje i na telefonování.
Ale vše je jinak
Takto pravděpodobně působíme na okolí, když jsme s Lukášem" na pivu".
Lukáš je nevidomý profesionální přepisovatel, co píše raketovou rychlostí (a téměř bez překlepů) a ono to vypadá jako kdyby klávesnici "lochtal".
Profesních schopností nevidomých totiž využila sociální firma Transkript online, která zaměstnala nevidomé přepisovatele a oni přepisují co se říká osobám s postižením sluchu (a to jsem i já).  Nejčastěji přes internetovou telefonii v aplikaci eScribeDroid, což funguje tak, že slyšící strana (např. klientská pracovnice v bance) mluví do mikrofonu telefonu/tabletu, zvuk jde přes internet do sluchátka přepisovatele, který je kdekoli na planetě, přepisovatel mluvu přepíše, a ta se zobrazí na monitoru/displeji (na tomtéž zařízení) osobě s postižením sluchu v textové formě.

Samozřejmě, nepřepisuje se pouze přes internet, ale přepisovatel/ka bývá i přímo na místě s notebookem, na kterém osobě s postižením sluchu píše, co se říká, takže se s Lukášem vídáme (prý se to může říkat, i když nevidí) často.
No a protože se s Lukášem vídáme, občas zajdeme i "na pivo". Naše komunikace tam potom probíhá tak, že na tabletu spustím textový editor, Lukáš má malou Bluetooth klavesnici (to je ta dětská hračka), nemluví (stejně bych nic neodezřel - neumím odezírat), píše mi (to je to "jako psaní", jen není "jako"), já si čtu, co mi Lukáš "říká" a odpovídám.
A když Lukáš telefonuje, tak to zase působí, jako kdyby mluvil do vypnutého mobilu, protože má vypnutý displej, který nepotřebuje a šetří tak baterii.
A „pěkně“ jsme museli působit také, když jsem chodil před třemi lety do školy s nevidomým spolužákem. To jsme chodili o přestávkách kouřit na dvůr, přes který chodili lidé do budovy. Komunikovali jsme se tak, že jsem spustil na tabletu eScribeDroid na automat, tablet jsem položil na sokl, u kterého jsme stáli a Jirkovi opakoval, co to napsalo, když něco řekl, aby měl zpětnou odezvu. Automat totiž nepíše na 100 % (Jirkovi to psalo tak na 97 %).
Kdo nevěděl, oč jde (asi všichni kolemjdoucí) pravděpodobně si myslel něco ve smyslu: "Asi nějací blázni. Jeden něco řekne, druhý to zopakuje, měli by na ně hodit síť."

Je úžasné, že se mohou díky moderní technice domluvit hluchý s nevidomým. A jak zpívala skupina Saze: "Hrajeme si na cvoci a na žraloci." :-).
 

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Autor: Ladislav Kratochvíl

Kráťa ohluchl ve svých 40 letech v roce 2003. Kromě psaní se věnuje vlastnímu webu (www.kochlear.cz), počítačovému poradenství a problematice ztráty sluchu ve středním věku a později. Zabývá se nejen touto tematikou a souvisejícími přednáškami, ale také možnostmi přepisu mluveného slova do textu v reálném čase.
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*