Za zábavou do Czechlandu

     Zábavní parky mám skutečně ráda. Člověk se v nich pobaví, uvolní, ale občas se mu zvedne i žaludek. Problém nastává, když je mu zle stále. To by nejraději utekl. Ale co dělat, když jste majitelem doživotní permanentky. Nezbývá než si to pěkně užívat.

     Nedávno jsem se vracela z krátké dovolené v Rakousku. Zpáteční cesta probíhala v pohodě, ale už z dálky bylo vidět, že nad Českou republikou se sbíhají mračna. To bude doma asi pěkná mela, pomyslela jsem si, a s očekáváním překročila hranice své rodné vlasti. Návrat domů nezklamal, ostatně jako vždy.

     První, koho jsem zahlédla, byly polonahé slečny u silnice. Domnívala jsem se, že období této zábavy je už dávno za námi, že jsme se poučili z "krizového vývoje", ale bohužel v některých věcech jsme zřejmě nepoučitelní. Hned v zápětí mě uvítali trpaslíci, a to už jsem skutečně nepochybovala, že jsem doma. A kdyby snad přece, cena benzínu, která těsně za hranicí ještě odpovídala ceně v Rakousku, se směrem do nitra naší země stále zvyšovala.

     Co se také dá jiného čekat v zemi, kde zkrachuje loterijní společnost, která má zaručené příjmy, a ti, kteří k tomuto stavu velkou měrou přispěli, se teď diví a obviňují všechny kolem sebe v duchu hesla: "Já nic, já muzikant." A jak dobře víme: "Co Čech to muzikant." Co si má člověk myslet o panu ministrovi, který neví, co podepisuje, co se děje v jeho resortu a hlavně ani vzdáleně netuší, kolik peněz vlastně poslal do světa. V soukromé firmě by takový šéf neuspěl a musel by se poroučet, i když by vzniklé problémy nezpůsobil úmyslně. Jako třešnička na dortu pak působí informace, že nejdříve naše vláda zakoupila předraženou vojenskou techniku, ale ještě k tomu musí dokoupit další vybavení, nezbytné pro její provoz. A cena těchto "doplňků" podle odborníků několikanásobně převyšuje hodnotu produktu.

     Vývoj posledních dní mě skutečně přesvědčil, že o zábavu v naší zemi není nouze. Při dojemných projevech pana Bárty jsem neměla ani zdání - jde-li o komedii či tragédii - zda se mám smát či plakat. V případě Věcí veřejných určitě platí, že přátelství je víc než láska. I když na druhou stranu musím konstatovat, že hrátky této strany, na rozdíl od hrátek některých jiných politických stran, mě zatím jako občana nestály ani korunu navíc.

     Za vrcholné představení tohoto víkendu ovšem považuji "vystoupení" pana prezidenta, kterého jsem zahlédla v neděli na obrazovce ČT právě ve chvíli, kdy během své zahraniční cesty předvádí eskamotérský kousek: Zmizení pera. Upřímně doporučuji ke shlédnutí. O šikovnosti českých ručiček není pochyb!