Revizor - a kdo je víc

     Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o tom, že revizor má právo zadržet černého pasažéra je skutečně poslední kapkou, která byla přilita do poháru pravomocí lidí, kteří provádějí přepravní kontrolu.

     Rozhodně nechci polemizovat o tom, že za každou službu se má platit a to i v případě jízdy v dopravních prostředcích. Jen se začínám obávat, že při nesplnění této povinnosti se z cestujících stanou rukojmí. Prvním předpokladem "férové kontroly" totiž je, aby sám kontrolor byl člověk rozumný a rozvážny. A o tom, že někteří tuto podmínku zdaleka nespňují, se už mnoho lidí přesvědčilo na vlastní kůži.

     Nové rozhodnutí dává revizorům ještě více síly, i když je řečeno, že tuto sílu musí užívat přiměřeně. Co je to "přiměřeně" však přesně definováno není a jistě bude interpretováno různým způsobem. Určitě každý zná rčení z pohádky Sůl nad zlato "přiměřeně, přiměřeně" a také všichni dobře víme, jak to dopadlo. Snad nám též revizor nebude chtít "nandat, co se do nás vejde".

     V této souvislosti mě napadá ještě jeden příměr - Před Bohem jsme si všichni rovni - ne už tak před revizorem. Jeden příklad za všechny. Do autobusu nastoupili dva revizoři, samozřejmě každý jinými dveřmi. V přední části jsem si všimla mladého muže, který využil možnosti zaplatit jízdné pomoci sms. Bohužel potvrzení o zaplacení zřejmě nebylo doručeno včas, takže se stal objektem pro revizora beze sporu zajímavým. Mezitím jsem zahlédla dva pány v podroušeném stavu, kteří rovněž nebyli schopni jízdenky předložit. Jen revizorovi vysvětlili, že jedou do blízké restaurace na pivo a že hned vystupují. Na další zastávce skutečně vystoupili se slovy: "Děkujeme za svezení" a bez jakýchkoli problémů zmizeli ve tmě. Onen mladík vystoupil též, ovšem za asistence obou revizorů, kteří s ním začali sepisovat záznam o pokutě. Myslím, že k tomu není co dodat.

      Přeji všem sťastnou cestu a hlavně pevné nervy!