Nedělní polední diskuse politiků mohu vřele doporučit jako způsob k redukci váhy. Po shlédnutí těchto diskusí vás skutečně na jídlo přejde chuť a pokud snad náhodou nedělní oběd pozřete, můžete mít problém ho v sobě udržet.
Vzhledem k tomu, že tato neděle byla o 1 hodinu delší než obvykle, rozhodla jsem se věnovat trochu času politickému dění okolo nás. On už samotný fakt, že jednou za půl roku si trochu pohrajeme s délkou dne, člověka moc nepotěší. Zvláště když se zamyslíme nad tím, proč tato aktivita vznikla - z důvodu snížení spotřeby elektrické energie. Ale v současné době tu máme takový problém, že čím víc ušetříme, tím víc utratíme. Jinak řečeno čím nižší je naše spotřeba, tím "logicky" vyšší musí být cena za jednotku, aby zisky neklesaly. Ale nějak jsme si na tu elektřinu už zvykli, takže rádi-neradi - prostě to zaplatíme.
Tak jsem se v rámci podpory našich "elektráren" rozhodla rozjasnit televizní obrazovku a skutečně mě opět nezklamala. Nejprve se na mě usmíval ministr školství, který mi s rozzářenýma očima sděloval, že si rádi připlatíme za studium našich dětí na VŠ, že si je zase trochu proklepne v testech (které si v podstatě také všichni zaplatíme) a že to školství pod jeho vedením bude prostě ráj na zemi. Paráda. Vypadal, jako by se právě vrátil z nějaké seance, kde se účastníci vzájemně hecovali, kdo je tady nejlepší. Pan ministr se skutečně vznášel - hodně daleko od skutečného světa. Do reality nás ale dostal v jiné debatě pan Nantl, ředitel odboru VŠ, který znal především slova typu - to nejde, je to složité, musíme to nejdříve prošetřit, atd. Šlo o diskusi s paní Dvořákovou z Akreditační komise, kde se probíralo téma vysokých škol, které nedodržují pravidla při svém "podnikání" a ministerstvo školství to zase tak moc nevzrušuje. Ba naopak pan ministr přirovnává jednání Akreditační komise k nátlaku v 50. letech, na což jsme byli zatím zvyklí spíše od politiků levicových. Vzhledem k velmi předsvědčivým a odvážným slovům paní Dvořákové se skutečně divím, že ještě nebyla odejita a držím palce, aby se tak nestalo. Když člověk slyší, že jsou školy, kde jejich vedení ani neví, kdo na nich studuje, jak dlouho studuje a kdo na škole učí, tak musíme dát panu Dobešovi za pravdu - studovat na takové škole, to je sen každého poctivého studenta! Takové školy je potřeba podržet, aby mohly i nadále produkovat mimo jiné i naše všehoschopné politiky a jejich asistenty.
Jako třešničku na dortu jsem brala krátkou diskusi o Mostecké uhelné a těch pár miliardách ve Švýcarsku. Jsem skutečně ráda, že alespoň někde státní orgány fungují tak, jak mají. Škoda jen, že naši politici to umí pouze ocenit a místo toho, aby se ve své domovině pokoušeli problémy také řešit, hledají důvody, proč to tak nejde. I když musím konstatovat, že se mi hned bude lépe usínat, když mám alepoň trochu ponětí o tom, za jaké peníze si Standa Gross pořídil své bydlení, doma i v zahraničí, a tím pádem je jeho strýc očištěn. Alespoň někdo!
