Běda, ó běda! Škaredá středa!

     Tak už je to tady, nastaly dny zrady. Nebo chvíle štěstí, které dnešek věstí?!

     Ještě včera to vypadalo, že se konečně v tomto státě cosi pohne k lepšímu. Tedy že Věci Veřejné odejdou z vlády. A dobrovolně. Tomu však člověk nechtěl ani uvěřit, když ví, jaké způsoby jsou této straně vlastní. A oni opět nezklamali.Co také můžeme očekávat od představitelů VV, kteří vnesli do naší, již tak pokleslé, politické kultury ještě více bahna. Jeden den řeknou ano, druhý den ne, třetí den možná a čtvrtý den se člověk diví, že jejich političtí partneři na nich nevykonají nepolitickou "inzultaci".

     Poslední dny pouze potvrzují to, že "hokus-pokus" s novou politickou stranou skutečně nevyšel. Již několikrát jsem si říkala, že kdybych byla mezi těmi, kdo volili VV, dnes bych musela tlouci hlavou o zeď. Postupně se totiž ukazuje, že stranu částečně tvoří "kluci z vesnice" a "holky z ulice", alespoň co se týká slovníku, jež někteří z nich používají. O slova, která by slušný člověk z úst nevypustil, není nouze, o myšlenkách ani nemluvě. Ke shlédnuté také stojí některé emotivní projevy členů strany VV. Jedno oko nezůstane suché, hlavně oko samotného aktéra. Zvláště pak pan Bárta se jeví jako úspěšný absolvent DAMU, ale nerada bych naše herce urazila.

     Ještě další "přínos" Věcí Veřejných stojí bezesporu za povšimnutí. Lépe řečeno, nejde si ho nevšimnout. Jsou to již dnes oblíbené nahrávky čehokoli, kohokoli a kdekoli.Zajímavý koníček. I když tento způsob "zábavy" nás u bývalých zaměstnanců ABL snad ani nemůže překvapit. A že skutečně většina členů VV byla někdy zaměstnancem ABL je nad slunce jasnější. Praktiky jistě odsouzeníhodné, ale nutno přiznat, že tyto metody běžně používájí i některé státní instituce a kdo si dodnes myslel, že se ho to netýká, tak se hluboce mýlil. Také jsem měla představu, že je to záležitost především "podsvětí", ale obávám se, že svůj hlas může každý z nás kdykoli slyšet z TV, aniž bychom tušili proč.

     Na druhou stranu některé nahrávky stojí za poslech a mohly by být pouštěny do éteru pravidelně, abychom nezapomněli, kdo že nám to vládne. Nebo vládl. Za současný "hlas Česka" totiž považuji hlas našeho dříve tak oblíbeného pražského primátora Pavla Béma. Jako ženu mě obzvláště zaujala tak něžná oslovení, kterými se se pánové Bém a Janoušek častovali. Nádhera. A kdybych nevěděla, že oba pánové mají své dámy, tak kdo ví, kdo ví. V této zemi nikdo nic a všichni všechno.