Zbořme mýtus! Bílá hora Čechy zachránila!

Vynikající rozbor události, která významně ovlivnila české dějiny, od francouzského historika Oliviera Chalina. Na faktech přesvědčivě dokazuje, že stavové neměli šanci vyhrát a porážku si svoji hloupostí zavinili sami.

Byl už pozdní podzim a zdálo se, že se dále válčit nebude. Nakonec však přece jenom 8. listopadu 1620 porazila v bitvě na Bílé hoře spojená vojska císařská a katolické ligy stavovské oddíly. Definitivně tak přinesla vítězství legitimnímu českému králi Ferdinandu II. Těm, co neustále cosi omílají o národní tragédii a porážce české věci je třeba připomenout, že zimní král Friedrich Falcký a mnozí vůdcové stavovského povstání jako Thurn, Hohenlohe, Anhalt, Schlick a další byli Němci. Jak trefně poznamenal vynikající český historik profesor Josef Pekař, o český královský trůn se střetli dva uchazeči, z nichž notabene ani jeden nebyl Čech.

Skvělá Chalinova publikace přesvědčivě boří staré mýty a předsudky. Tak předně české království nezaniklo a Habsburkové mu vládli dále jako čeští králové, zůstaly zachovány všechny dvorské úřady. V zemi setrvaly mnohé tradiční české šlechtické rody, jako Kinští, Černínové, Lobkovicové, Martinicové, Slavatové a další.

Naivita vzbouřených Stavů však byla zoufalá. Oni si proti sobě dokázali poštvat kde koho včetně saského luteránského knížete Jana Jiřího I., který měl od rebelů přislíbenou českou královskou korunu. Tu ale pak nepochopitelně svěřili falckému kurfiřtovi. Výsledkem bylo, že saský vládce přešel na stranu císaře a jako jeho spojenec pacifikoval Horní a Dolní Lužici. Ty později dostal za odměnu a obě tradiční součásti Zemí koruny české byly definitivně ztraceny.

Stavové si mysleli, že volbou Friedricha Falckého získají na svou stranu anglického krále Jakuba I., který byl otcem jeho manželky Alžběty Stuartovny. To se ovšem přepočítali, protože londýnský panovník nechal svého zetě v bryndě, vzkázal mu, že pro něj je českým králem Ferdinand II. Habsburský a on ať nabídku vzbouřenců nepřijímá. Friedrich to neudělal a litoval, protože pak přišel i o svoji Falc. On jako kalvinista dotáhl do Prahy v listopadu 1619 svého dvorního kazatele a náboženského fanatika Sculteta, který proslul demolicí interiéru svatovítské katedrály, protože kalvinisté neuznávají kostelní výzdobu. Odporný to čin a barbarství.

Amaterismus povstalců byl do oči bijící, nedokázali zajistit pro svoji akci dostatek peněz, a když bylo nejhůř, tak opakovaně poslali vojáky rabovat do pražského židovského ghetta. Nelze se tedy divit tomu, že pražští Židé radostně přivítali katolické vítězství. Přesto však stavovské vojsko nedostalo před bitvou na Bílé hoře několik měsíců žold a jejich vůle bojovat proto byla velmi chabá. Je normální, že když podniknu jakoukoliv akci, tak si zajistím finanční krytí a zvláště v případě, když chci svrhnout panovníka a nastolit si svého. To však Stavové neudělali. Zásadní, stupidní chyba. A když prohráli, tak vzkázali císaři, že se mu tedy podávají za podmínek, že jim ponechá jejich majetky, náboženství a nebude je trestat. To ovšem byla nehorázná drzost. Oni přece nemohli myslet vážně, že když vyvolali povstání a dva roky se v zemi válčilo, tak to císař přejde jen tak bez povšimnutí.

Katolická strana prokázala daleko větší vůli a rozhodnost a proto zaslouženě zvítězila. A porážka druhé strany byla vzhledem k její neschopnosti logická. Germanizace se nekonala, naopak v pobělohorské éře vzniklo mnoho vynikajících českých literárních děl. Nastal rozkvět barokní kultury, Já osobně si neumím představit Prahu bez úžasné kupole chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, kterou se často kochám při výhledu z Pražského hradu, soch na Karlově mostě atd.

Olivier Chaline

Bílá hora

Nakladatelství Karolinum

Praha 2013

546 stran

Hodnocení: 90 %