Thermopyly a Alamo, příběhy fantastického hrdinství a statečnosti

Děkuji ČT, že o víkendu uvedla dva skvělé filmy – Bitva u Thermopyl a Alamo, které zobrazují odvahu hrstky proti značné přesile. Jaký to kontrast s ustrašenými zbabělci, kteří nabádají ukrajinské vlastence de facto ke kapitulaci. 

Patří mezi nadprůměrné americké filmy. Bitva u Thermopyl z roku 1962 natočena režisérem Rudolphem Maté získala na filmovém webu csfd.cz solidních 69% . Alamo, natočené mým oblíbencem Johnem Waynem, který si v něm zahrál i jednu z hlavních rolí plukovníka Davida Crocketta, pak o dva roky dříve obdrželo na zmíněném webu dokonce 71%, Obojí hodnocení jsou velmi slušná.

Filmy jsou natočené podle skutečných historických událostí, které jsou sice od sebe vzdálené přes dva tisíce let, mají však jedno společné, hrdinský boj hrstky statečných proti obrovské přesile. A také fakt, že z obránců nikdo nepřežil. Alamu se proto také právem říká americké Thermopyly.

Bitva u Thermopyl se konala v srpnu nebo září roku 490 před Kristem. Tehdy vojska řeckých městských států čelila obrovské přesile perské armády pod vedením perského krále Xerxese, která čítala sto až tři sta tisíc mužů. Tradující se vyprávění o pouhých tři sta Sparťanech bránících se proti nepřátelské přesile je zřejmě jenom mýtus, řeckých bojovníků mohlo být až sedm tisíc, přesto se jednalo o nevšední ukázku statečnosti. Pravdou je, že obrana thermopylské soutěsky ležela na oněch třech stech sparťanských pěších těžkooděncích zvaných hoplité vedených krále Leonidasem, Ti se udatně bránili a způsobili Peršanům velké ztráty. Podle řeckého historika Herodota vyřadili z boje až dvacet tisíc nepřátel, skutečnost však byla nejspíš nižší. Sparťané v boji za svoji vlast nakonec padli do jednoho včetně krále Leonidase. Obětovali své životy, aby Řecko mohlo žít. Jejich oběti však nebyly marné, zdrželi perské jednotky, když umožnili svým druhům zorganizovat účinný odpor. Řekové pak později zvítězili v námořní bitvě u Salaminy a nakonec Peršany vyhnali.

Hrdinství Sparťanů připomíná přímo v místě střetu proslulý epitaf od řeckého básníka Simónida z Keu: Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.

O pevnost Alamo, původně misijní stanici, která se nacházela nedaleko města San Antonio v Texasu, se bojovalo třináct dnů na pomezí února a března 1836. Jednalo se o bitvu v rámci tzv. texaské revoluce, kdy se Texasané vzbouřili proti mexické nadvládě. V Alamu se shromáždila posádka kolem dvou set mužů, převážně dobrovolníků z Texasu a Tennessee, kterým veleli plukovníci William Travis jako hlavní velitel, James Bowie a David Crockett. Oblehlo je vojsko mexického diktátora a generála Antonia Lópeze de Santa Anny. Mexičanů byla velká přesila, zdroje uvádějí jejich počet od 1800 do 7000 mužů.

Obránci Alama se byli statečně, odrazili mnoho útoků a způsobili nepříteli značné ztráty. Údaje jsou opět různé, Mexičané podle nich ztratili 400 – 1500 mužů. Texasané doufali v pomoc zvenčí, ta však nepřišla. Věděli dobře co je čeká, protože Mexičané před útoky troubili na trumpety signál značící nebrat zajatce, žádná milost. Nakonec v Alamu všichni obránci zahynuli hrdinskou smrtí. Jejich odpor však na zhruba dva týdny zastavil postup Mexičanů, umožnil texaskému generálovi Samu Houstonovi zformovat vojenské jednotky, s nimiž pak porazil Santa Annu v v dubnu téhož roku v bitvě u San Jacinta. Sám mexický vládce byl zajat a přinucen souhlasit s nezávislostí Texasu, který se později stal součástí USA.

Jsou to úžasné příběhy lidské odvahy a statečnosti. Sparťané a Texasané věděli, že je čeká smrt, že podlehnou silnějšímu protivníkovi, přesto však vydrželi a zemřeli se ctí jako hrdinové. Mají můj velký obdiv. To je něco jiného, než někteří slabí ustrašení jedinci, kteří vyzývají Ukrajince, aby se vzdali násilníkovi. Když si vzpomenu na tyto udatné reky, tak je mi hanba za tyto slabochy, kteří kolem sebe akorát šíří poraženectví a zbabělost. Takovým nesmíme naslouchat.

Na závěr ještě dobrá zpráva. Našly by se takové příklady nezměrné statečnosti i v českých dějinách? Ano, i když ne s tak tragickým koncem, ale našly. Avšak o nich až někdy příště.