Na základě podle lži (Velká Británie údajně nevydala víza čs. novinářům, kteří měli doprovázet hokejisty) zakázali komunisté vycestování národního hokejového mužstva do Londýna na mistrovství světa v hokeji v roce 1950.
Je dobře, že se o této smutné události zmínil web eurozpravy.cz. Tenkrát v padesátém roce byli Čechoslováci jako obhájci titulu favority šampionátu. Jenomže tehdejší rudý totalitní režim jim zakázal vycestovat z vylhaného důvodu, že rozhlasoví reportéři Josef Laufer a Otakar Procházka nedostali od britské ambasády víza. To byla sprostá lež, ze které Britové usvědčili komunisty snadno, když obě údajně neudělená víza vystavili ve výloze svého propagačního střediska.
Přesně před sedmdesáti lety 13. března 1950 se naši hokejisté dozvěděli, že nikam nepoletí. Tak šli zapít žal do pražské hospůdky u Herclíků v Pštrossově ulici nedaleko Národního divadla. Tam se poněkud rozjeli, po sérii vypitých piv a panáků padala i silná slova jako smrt komunistům apod. Vzhledem k jejich zklamání se však takovým výrokům nelze divit. Ještě ten den večer byli reprezentanti zatčeni a uvězněni. Jedenáct hráčů národního mužstva bylo odsouzeno celkem k 74 letům a 8 měsícům vězení. Čtrnáctiletý pobyt za mřížemi v komunistických lágrech vyfasoval mimořádně talentovaný tehdy jednadvacetiletý útočník Augustin Bubník, Tvrdý chlap se slzami v očích vzpomínal, jak jej i jeho spoluhráče krutě mučili v neblaze proslulém Domečku na Hradčanech sadističtí vyšetřovatelé a jak během krátké doby zhubl o třicet kilogramů.
Tyto smutné události je nutné si stále připomínat. Je potřeba si stále připomínat zrůdnost komunistického režimu. Rudí násilníci zničili život mladým lidem. Úspěšní hokejisté mohli své vlasti získávat medaile, místo toho po vykonstruovaných procesech trávili svoje nejlepší léta v komunistických lágrech. Těmto úspěšným reprezentantům zničili totalitní vládci sportovní kariéru. A nikdo se za tento ohavný zločin hokejistům neomluvil, nikdo za něj nebyl potrestán. Čtrnáct nebo patnáct let vězení, které dostal brankař Bohumil Modrý, se dává vrahům a lupičům, a nikoliv sportovcům.
V této souvislosti mně napadají slova spisovatele Ludvíka Vaculíka, který paradoxně v oněch neblahých padesátých letech patřil k protagonistům socialismu. Nicméně později obrátil a název jeho fejetonu Komunismus je bití je více než výstižný.
https://eurozpravy.cz/domaci/zivot/stb-pred-70-lety-uveznila-hokejove-mistry-sveta-denne-nas-mlatili-a-ponizovali-vzpominal-bubnik.dc094626/?fbclid=IwAR3fYsIEB-fSVPwD75HnT8a99ktx3bQkPEJ2R7wDZUG1cLT0AzPTGZbGZnk
