To zas byl doják, v dopoledním jihočeském vysílání Českého rozhlasu hrála dechna nějakej cajdák o tom, že dcera pláče, protože jí matka říká, aby si toho chudáka nebrala. No jistě, máti je moudrá, protože dobře ví, že s žebrotou by toho dcera moc nevytrhla a chce, aby se měla v životě dobře. Lásky se člověk nenají a ta skončí v okamžiku, kdy rodina nemá na jídlo, do baráku teče voda a dluhy se vrší jeden za druhým.
Nejsou hrdinové Ti, co nadávají na poměry, veřejně vykládají o tom, jak jsou na tom špatně a samozřejmě za jejich problémy mohou ostatní. Já jako rodič bych nikdy nechtěl, aby můj potomek si vzal někoho takového, kdo je neschopný a ještě se tím chlubí. Když slyším takové písničky, je mně zle, jestliže z lemplovství a neschopnosti dělají ctnost.
My si musíme vážit lidí, kteří něco umějí a jejich životním krédem je heslo, „kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“ Obdiv musí mít lidé typu Bati, Porscheho a v současnosti například brněnského podnikatele Václava Muchny, který dokázal z ničeho vybudovat globální softwarovou společnost. Takové osobnosti mají moje sympatie, protože něco umí, ale těmi co jenom nadávají a nic nedokázali, jenom pohrdám.
Naše společnost je nemocná právě proto, že si libuje v lemplech a největší „hrdinové“ jsou ti nejhorší ubožáci. Neumíš vydělat peníze, neuživíš rodinu, tak seš hvězda. Ne! Když nic neumíš, a nic nemáš, tak Tě musí stíhat jenom opovržení. Čili my musíme pohrdat takovými chronickými stěžovateli tak, že oni musí mít strach si vůbec naříkat, protože si soucit nezaslouží.
Čili matky: Ano! Důrazně varujte své dcery před tím, aby si něco začínaly s neschopnými lemply, kteří nemají zájem na sobě pracovat.
