Potřebujeme tvůrčí osobnosti, nikoliv ničící lůzu

Na trhu prakticky neexistuje český křen a Jiří Šafář z Mělnicka se rozhodl to změnit, začal jej sám pěstovat. Ten článek v iDNES.cz mě udělal velkou radost. Lidí, kteří umí tvořit, si vážím. Bořitelů nikoliv.

Tohle se stalo už v 19. století. Tenkrát nějaký Němec řekl po koncertě Bedřichu Smetanovi, který on dirigoval: „Na ja, vy Češi jako muzikanti jste dobří, ale zkomponovat něco pořádného, to neumíte.“ A jak zareagoval jeden z našich nejslavnějších hudebních skladatelů? Nezačal fňukat, jako některá zdejší netáhla, že Čechy nemá nikdo rád a všichni jim ubližují, ale začal sám skládat. A všichni víme, tedy až na dezoláty, kteří se hádají, jestli dotyčný kopal za Spartu nebo za Slavii, že Smetana patří k špičkovým komponistům, jehož skladby se hrají po celém světě. Dokonce mi jeho opera Prodaná Nevěsta zazněla ve sluchátkách v angličtině v letadle British Airways z Los Angeles do Londýna.

Rovněž pan Šafář mně zaujal svým pozitivním přístupem. Nezačal fňukat, že na trhu není český křen a kdo za to všechno může, ale začal ho sám pěstovat. Dokázal, že umí, poněvadž o jeho produkty je na trhu velký zájem. To je správná cesta, to je řešení. Ufňukaní čecháčci brečí, jak jsou na ně všichni oškliví, jak jim ubližují, ale to je k ničemu. Rádoby ublíženeckými nářky se nic nezmění.

My potřebujeme lidi jak jsou pan Šafář nebo Pavel Baudiš a Eduard Kučera – zakladatelé Avastu, kteří něco vytvořili a dokázali. Potřebujeme osobnosti, jakými v minulosti byli Tomáš Baťa, Emil Škoda, František Křižík a další jim podobní. Tedy lidé, za nimiž je kus pořádné práce a jsou uznávaní i za hranicemi Česka.

Když se mi něco nelíbí, tak se to budu snažit sám změnit, možností je spousta. Například, pěstování křenu a dalších plodin, založení obchodu s kvalitními potravinami, napsání dobré knihy, atd. Kdykoliv je možné začít a nečekat na zázračného spasitele, který za mne všechno udělá.

Bohužel mnozí z Čechů, Moravanů a Slezanů jsou poznamenáni komunistickým režimem víc než je zdrávo. Podle nich by se mělo udělat, mělo by se zařídit, atd. Čili takové to typické bolševické spoléhání se na druhé, že oni nahoře jsou povinni to udělat, musí to zařídit a vlastní iniciativa žádná. K tomu pak je ještě pro ně typické svádění vlastní neschopnosti na jiné. To je ovšem velmi jednoduchý a líný přístup k životu typický pro nedávné demonstranty proti bídě, i když u nich se hlavně jednalo o bídu ducha. Jak správně podotknul prezident Petr Pavel: „...přišli tam s tím, že nechtějí naslouchat, oni chtějí bořit,“ Přesně tak, oni umí akorát bořit, ale nikoliv tvořit.

Zachránce českého chřestu Šafář se snaží o obrodu českého křenu - iDNES.cz