Nejen Trumpův, ale každý plán je pro Palestince nepřijatelný

Mám dojem, že Arabové žijící v Izraeli by chtěli jediné, vyhnání Židů a likvidaci jejich státu. To asi jediné by je uspokojilo. Oni už dostali více šancí k mírovému soužití s Židy. Ale vlastní hloupostí je nevyužili.

Americký prezident Donald Trump zveřejnil svůj plán pro mírové řešení konfliktu na Blízkém východě. Počítá se v něm mimo jiné se vznikem nezávislé Palestiny a Jeruzalémem jako nedělitelným hlavním městem Izraele.

To jsou rozumné nápady, koneckonců vytvoření arabského státu v této oblasti podporuje mnoho zemí, včetně Ruska a Evropské unie. Jenomže Arabům to stačit nebude, velká část z nich o mír nestojí a proto ani toto řešení nemá budoucnost.

Byli to Židé, kteří v roce 1947 souhlasili se vznikem židovského a arabského státu, tedy řešením, které schválilo Valné shromáždění OSN. Arabové jej odmítli, dalším důsledkem byla agrese okolních zemí proti nově založenému Izraeli, porážka útočníků, a okupace území určeného arabskému státu Jordánskem. Tedy Jordánsko obsadilo tuto oblast, nikoliv Izrael! Ten pak toto území získal v šestidenní válce v roce 1967, jejímž faktickým původcem byly opět sousední arabské země. Židé se dlouhodobě snaží o mír se svými sousedy, odpověďmi však většinou bývají nenávist, agrese a teroristické útoky.

Historicky se jedná o oblast s židovským osídlením, které zde trvá už přes čtyři tisíce let. Zatím co pracovití Židé dokázali zdejší pouště a bažiny měnit v kvetoucí a úrodnou krajinu. O místních Arabech nic takového napsat nelze. Jediné v čem vynikají je nenávist vůči Izraeli. Americký prezident Donald Trump slíbil Palestincům materiální pomoc ve výši 50 miliard dolarů za podmínky, že se vzdají terorismu. Obávám se, že toho, že toho nejsou schopni, protože zášť vůči Židům mají v sobě hluboce zakódovanou.

S materiální pomocí bych pro Palestinu bychom také měli být opatrní. Tu jim posílají Evropská unie, Rusko i USA. Výsledkem však nejsou nové nemocnice či školy na území současné palestinské samosprávy, ale tučná konta místních papalášů. Palestinci již mají svoji autonomii, spravují si sami svoje území, ovšem dokazují, že samostatné existence nejsou schopni.

Pokud jde o uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele, tak z hlediska historie je to v pořádku. Jeruzalém s proslulým Šalomounovým chrámem byl metropolí Židovského království už dva tisíce let před Kristem, tedy v době kdy žádná Palestina a muslimové neexistovali.

Lživé jsou rovněž výmysly nepřátel Izraele, že Židé v tomto městě tvořili donedávna menšinu. Již v roce 1903 žilo v Jeruzalémě 20 600 Židů, 9880 křesťanů a pouhých 1600 muslimů. V roce 1946, tedy dva roky před vyhlášením nezávislosti tvořili Židé dvě třetiny obyvatel města. V celé více než čtyřtisícileté historii byl Jeruzalém rozdělený na dvě části pouze za jordánské okupace v letech 1948 – 1967. V této době také fanatičtí arabští muslimové systematicky ničili staré židovské město, bořili synagogy a likvidovali židovské hřbitovy. Židé také nesměli navštěvovat svoje svatá místa včetně Zdi nářků.

Bylo dobře, že se Berlín se na začátku devadesátých let po nepřirozeném rozdělení v předcházející éře na západní a východní stal opět jedním městem. Opravdu není jediný důvod k tomu, abychom nyní uměle rozdělili Svaté město. Jednotný Jeruzalém je hlavním městem Izraele a Palestinci si budou muset vybrat jiné.