Mladý český vědec vyrazil do Abcházie, která se kdysi od trhla od Gruzie, vyhlásila nezávislost a přimkla se k Rusku. Výsledkem je ovšem, místo očekávané prosperity, zaostalost, bída a beznaděj. Tak dopadají ruské sliby, kterým nyní věří naivkové na Krymu a východě Ukrajiny. Jako první zveřejnily tuto drsnou pravdu, která kremlofily nepotěší, Lidové noviny v sobotní příloze Orientace.
Už hraniční přechod s Gruzií znamenal pro neznalého jedince šok. Usměvavý gruzínský policista na jedné straně dal razítko do pasu a civilizovaně popřál šťastnou cestu. Hranici prozrazovaly vysoké žiletkové ploty na abchazské straně. Tam čekal mladý Brňan spolu asi s dvaceti Abchazijci, kteří se vraceli z trhu z Gruzie, kde prodávali zemědělské produkty, aby se vůbec uživili, protože doma žádnou práci nemají, bezdůvodně několik hodin, až je pohraničníci pustí dále. Nicméně hlavní slovo měli dva příslušníci ruské tajné služby FSB, kteří našemu Brňanovi vymazali z fotoaparátu všechny fotografie. Proč jim vadili snímky jeho rodiny, těžko říct. Ovšem vrcholem jejich arogantního vystoupení, bylo nevpuštění jednoho Abcházce domů, podle nich byl v Gruzii příliš dlouho, tak ať si tam zůstane. Jo, to se tam děje, Rusové v Abcházii rozhodují ovšem a tak, když chtějí, nepustí vás domů.
Abcházie sama je symbolem zkázy, univerzita v Suchumi nemá prakticky žádné počítače, zato učebny mají vytlučená okna. Ve městě, které kdysi bylo významným rekreačním centrem na pobřeží Černého moře, většina domů, ostatně jako v celé Abcházii, chátrá. To se týká i hotelů, které kdysi byly plné turistů, avšak nyní v nich žijí krysy a jejich prázdnými místnostmi bez oken se prohání vítr. Abchazské děravé silnice nikdo neopravuje a zdravotní pojištění v zemi prakticky neexistuje, takže za doktory se platí.
Abcházie se na počátku devadesátých let odtrhla od Gruzie, na čtvrt milionů Gruzínců bylo vyhnáno ze svých domovů, a třicet tisíc z nich svými bývalými abchazskými sousedy povražděno.
Samostatnost Abcházie je pouze formální, tuto zemi zcela ovládají Rusové. A výsledky jsou vidět, tato země přežívá, nic víc. Žádná prosperita se nekoná, přestože má předpoklady mít slušné příjmy z cestovního ruchu. Avšak nemá! Je to proto, že její samostatnost kromě Ruska a pár dalších zemí nikdo neuznává, takže cestování sem je moc složité. Dále chybí zájem a vůle opravit potřebnou infrastrukturu a proto Rusové, kteří mají peníze, jezdí raději jinam. Tak to holt vypadá, když se uvěří ruským slibům. Podobně jako Abcházie je na tom i Jižní Osetie, která se rovněž trhla od Gruzie a přilnula ke Kremlu. Někteří Osetinci už také varovali lidi na Krymu, že ruským slibům se nedá věřit, a dopadnou jako oni nebo Abchazijci. Současné problémy tohoto poloostrova jim dávají za pravdu. A stejně špatně skončí i separatistický východ Ukrajiny.
A teď srovnejme tristní stav těchto v podstatě ruských provincií, které jsou buď jen formálně samostatné, nebo rovnou přímou součástí Ruska, s Pobaltím. Litva, Lotyšsko a Estonsko pochopily, že s kremelskou říší je žádná radost nečeká a orientovaly se na Západ. Vykazovaly i desetiprocentní hospodářský růst, o kterém si také Moskva mohla nechat jen zdát. Výsledkem jsou prosperita, bohatství a životní úroveň, ke které se ruské satelity nepřiblíží ani za desítky let.
http://www.sinagl.cz/zpravodajstvi/18-z-ceskych-medii/5069-zapisky-z-abchazie.html
