Napadlo mě to po zhlédnutí prvního dílu televizního filmu Zločin v Polné v neděli na ČT 1. Jsou tu rozdíly, ale jsou tu také společné znaky obou případů. Dav rozhodl, že jsou vrahové a proti veřejnému lynči nebyla obrana.
Nechci snižovat běsnění kolem tzv. hilsneriády, která měla širší antisemitský podtext a jedná se o jedno z největších selhání českého národa v jeho historii. V tom je zásadní rozdíl kauzy Hilsner od kauzy Kramný. Ve velikonočním týdnu v březnu roku 1899 byla v lese nedaleko města Polná nalezena mrtvá sedmnáctiletá Anežka Hrůzová z blízké vsi Věžnička. Zřejmě nějaký duševně narušený vrah ji podřízl. Bohužel místní lékař na místě činu prohlásil, že je tady méně krve než by mělo být a mohla prý být odnesena. Jeho závěry sice později spolehlivě vyvrátili profesoři české lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, ale už bylo pozdě. Mezi lidmi se rozšířila hloupá středověká pověra, že Židé prý potřebují krev křesťanských panen ke svým obřadům a tedy se v Polné jedná o rituální vraždu mladé dívky.
Nastalo idiotské protižidovské běsnění a z tohoto zločinu byl obviněn místní židovský mladík Leopold Hilsner. Jako povaleč, který často nepracoval a nechal se živit matkou, se zdál ideálním terčem k tomu, aby se mu přišil tento ohavný zločin. I když proti němu neexistoval jediný přímý důkaz! Svědectví údajného korunního svědka, který ho měl na vzdálenost 650 metrů vidět nedaleko místa vraždy zhruba v čase, kdy k ní mělo dojít, bylo obhajobou přesvědčivě vyvráceno. Při rekonstrukci na místě činu totiž dotyčný zcela selhal. Navíc se Leopold Hilsner nikdy dříve jako násilník neprojevoval. Nicméně tehdejší tisk rozjel svou kampaň na plno a měl jasno, vrahem je tento mladý žid, který možná měl ještě nějaké komplice. A tak presumpce neviny dostala pořádně na frak. Hilsner byl odsouzen k trestu smrti, který mu císař František Josef I. svoji milostí změnil v doživotní vězení.
Případ Petra Kramného naštěstí nevyvolal nenávistnou hysterii vůči skupině obyvatel. Je obviněn z toho, že na dovolené v Egyptě zavraždil svoji manželku a dceru. Rovněž proti němu chybí jediný přímý důkaz, ale mnohá média z něj dělají vraha a takto proti němu zpracovávají i veřejnost. Nutno dodat, že Kramného chování po tomto činu nebylo vůbec sympatické a stejně tak jako u pobudy okresního formátu Hilsnera se lidé obrátili vůči němu. A tady se dají najít společné znaky obou kauz. Oba nepůsobili na lidi důvěryhodně, v obou případech se soudci (v případě Kramného tedy soudkyně) k obžalovaným dopředu chovali jako k usvědčeným zločincům, aniž by je zajímaly argumenty obhajoby. Oba dostali vysoké tresty, Hilsner již zmíněný provaz a Kramný zatím nepravomocně 28 let vězení. A proti oběma bylo zpracováno veřejné mínění tak, aby nebylo pochyb, kdo je vrahem. Objektivně je třeba uznat, že tenkrát před více než sto lety a nyní existovaly a existují výjimky. V současnosti je to časopis Reflex, který je v informování o současné kauze objektivní.
Ani Hilsner ani Kramný mně nejsou sympatičtí svým chováním. Z chování toho druhého po smrti jeho nejbližších mám velmi divné pocity. Ovšem něco jiného jsou pocity a neobvyklé chování a něco jiného je vražda. A oba soudní procesy se spíše podřídily davovému lynči než hledání pravdy.
