Dal jsem si dnes práci, abych ukázal, proč je Jiří Ovčáček manipulátor. Z jeho webové stránky Svobodný názor jsem si zanalyzoval komentář „Oni vás nenávidí“.
?Dal jsem si dnes práci, abych ukázal, proč je Jiří Ovčáček manipulátor. Z jeho webové stránky Svobodný názor jsem si zanalyzoval komentář „Oni vás nenávidí“.1 Budu zde využívat internetových odkazů, aby si zdroje mohl každý člověk jednoduše najít a dohledat.
Prvně si vysvětleme, jak funguje komentář. Ten předpokládá dobrou znalost komentovaného oboru a práci s ověřenými a důvěryhodnými informačními zdroji, při nichž člověk analyzuje fakta, z nichž vychází následně myšlenky.2 Úvod článku začíná autorovým konstatováním, že „parlamentní a prezidentské volby odkryly ve svém důsledku nebezpečný spodní proud v české společnosti. Na povrch se horečně dere nenávist vůči všem, kteří dopustili vítězství Andreje Babiše a Miloše Zemana.“ Už při tomto úvodu se autor snaží bez jakýchkoliv faktů a důkazů vyvolat v lidech dojem, že existují dvě skupiny občanů, z níž jedna je smrtelně ohrožena druhou. Pan mluvčí má smůlu, že jsem si ještě jako student nastudoval knihu Jiřího Koukolíka Základy stupidologie - Život s deprivanty II. Toto tvrzení bez jakýchkoliv důkazů se nazývá argumentační faul. Zde se jedná konkrétně o falešné dilema, protože vyvolává dojem, že existují pouze dvě možnosti tam, kde jich je ve skutečnosti celá škála. Konkrétně můžeme uvést příklad uskupení Milion chvilek, kde se vysloveně píše, že „není žádný důvod, proč by Babiš nemohl přenechat funkci někomu jinému ve straně, která zvítězila ve volbách – v hnutí ANO.“3 Názoroví oponenti současné vládnoucí politické elity neřeší obyčejné občany, kteří se ve volbách rozhodli v tajné volbě pro určité politické uskupení, ale k počínání právě určitých lidí, jako je Zeman, Babiš, Okamura a Ovčáček.
Jeho manipulace pokračuje vyjádřením, že „komentátoři rozdělují lidi na správné občany a nes(vé)právné obyvatele. Mnou si ruce, že za pět let zemře 500 000 voličů Miloše Zemana.“
První Ovčáčkova nespokojenost miří na Sašu Mitrofanova, ten popsal rozhovory s lidmi, kteří volí Miloše Zemana a ti různě vysvětlovali svou volbu. Motivace se nesly v následujícím duchu: jiné kandidáty nezná; další tvrdil, že různí vykukové si nesmějí vydělat víc, než má on; třetí osoba tvrdila, že Zeman je hodný, poněvadž omilostnil Kajínka. Mitrofanov teda z toho vyvodil, podotýkám z konkrétních příkladů, že takoví lidé „jsou obyvateli, nejsou občany. Aby mě nikdo nechytal za slovo, v úředním slova smyslu občany samozřejmě jsou. Mají občanské průkazy a všechna práva, která stát zaručuje, včetně práva volebního. Jenže skutečným občanem, tedy zdrojem demokracie může být jen člověk, který se o stav společnosti zajímá...“ 4 Zde se jedná sice též o argumentační faul, ale důležité je, že nikomu neubírá právo volit, nevytváří elity, ale dává do středu to, co naše společnost potřebuje, občanskou zodpovědnost, kdy si každý vyhledává výroky politiků, zdali jsou pravdivé či nikoli. Okamura a Zeman se ohání přímou demokracií, ale pokud někdo dá někomu hlas jenom proto, že omilostnil Kájinka, tak je to prostě špatně, ačkoliv se jedná o legitimní akt, který je legitimní součástí demokracie.
V druhém případě pro změnu o žádné mnutí rukou nešlo, naopak Pehe prostě v časopisu Respekt vyvodil z dvou porážek Zemanových oponentů, že má voličskou podporu u starších lidí: „Navíc je tu zmíněný demografický vývoj, který se projevil už od minulé volby. Před pěti lety vyhrál Zeman nad Schwarzenbergem o 800 tisíc hlasů, tentokrát je to o 150 tisíc hlasů. Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde.“5 Ačkoliv tento názor považuji za naivní a mimorealitní (při průzkumech by se mělo sledovat spíše koho volilo okolí respondenta, jaký má vliv každodennost, protože tvrdé demografické data podporují stereotypy, o něž jde manipulátorům)6, tak Pehe v něm žádnou radost nevyjadřuje, tu mu vytvořil pouze Ovčáček. Z textu nelze prostě citové zabarvení vyčíst.
Vše vrcholí tím, že vytváří dojem opět dvou táborů „stáří je cejchováno za nepokrokové a tudíž bez práva rozhodovat.“ Ten názor už je nesmyslný jenom proto, že se jedná opět o argumentační faul – argument k člověku. Tímto klamem se diskutjící snaží vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho vlastní názory či jednání. Ovčáček se tady snaží své vlastní čtenářstvo postavit do role obětí. Tento výrok je manipulativní, protože můžeme vidět reportáže, kdy starší lidé nesouhlasí s chováním a politikou současných politických elit. Proč se objevují fotky z demonstrací, kde staří lidé protestují proti Babišovi a kdy významné osobnosti v důchodovém věku odmítají vyznamení z rukou lidí, kteří nenesou morální hodnoty.7
A poslední genialita dokazující Ovčáčkovu velikost: „Nositelé jediné pravdy se zaštiťují listopadem 1989 a jeho ideály. Sami po těchto ideálech dupou a ničí je. Svobodné volby, za které lidé tehdy demonstrovali, znevažují a dehonestují. Proč? Protože nedopadly podle jejich představ.“
Vytváří tady nový dojem, pravdu může mít kdokoliv, to je ale lež. Pravda může být přitom založená jedině na faktech, což je zjištěná, ověřená skutečnost. Názor, který není založen na faktech, není pravda, ale maximálně domněnka, lež je pak vědomě provedená nepravda. Dle slovníku můžeme i říci, že má někdo správný názor, s nímž se ztotožňujeme, pak řekneme, že má pravdivý názor. Tyto definice si může každý dohledat v příručce českého jazyka, kterou uspořádal Ústav pro jazyk český Akademie věd.8 Zde ale mluvíme o společensko-politické dění, kde musí názor vycházet z faktů a jasných zdrojů. Tady by nebylo od věci si připomenout, jak Jan Masaryk vzpomínal na svého otce: „Lépe být poctivým ševcem než nepoctivým vzdělancem. U nás při obědním a večerním stole se diskutovalo o všem. Zcela volně a pokud se nás dětí týče jistě částo velmi hloupě, ale oba naši rodiče respektovali naše mínění, pokud bylo založeno na pravdivých předpokladech. Když jsme se, jak se říká, do nějaké diskuse zarajtovali; tu otec řekl: ‚Tož to ne!‘ A dodal: ‚Jano, dojdi pro Ottův naučný slovník.‘ Nebo: ‚Elis, dojdi pro Majerův lexikon (…) tam zjistěte, jak to skutečně bylo, nebo jak to skutečně je.‘“9 Další genialita pana Ovčáčka je v manipulaci s ideály sametové revoluce. Stačilo by si přečíst knihu Jamese Krapfla Revoluce s lidskou tváří o sametové revoluci. Zjistil by pak, že ideály a požadavky se lišily od každé buňky OF a každé pracoviště mělo jiné představy. Dějiny nejsou černé-bílé, jak si myslí nedostudovaný andragogik nebo jeho chlebodárce.
Jiří Ovčáček nemohl taktéž opomenout zaútočit na média: „Není překvapivé, že mediální podporu tomuto boji o moc poskytují Česká televize a Bakalovo mediální impérium. Nejde přitom o žádné symboly demokracie. Jsou to mediální pilíře mocenských struktur, které si parcelovaly vliv v zemi v letech 2002 až 2017.“
Opět se jedná o argumentační klam, jež se nazývá společná příčina, kdy tvrdíme, že dva jevy jsou ve vztahu příčina – následek, zatímco ve skutečnosti nesouvisejí, nebo mají skrytou společnou příčinu. Jak ovšem může Česká televize jakožto příčina v současném boji o moc, že jsou podporovatelé mocenských struktur, které zde vládly, je mi záhadou. Ve zkratce se jedná o výrok, který není podpořen fakty, ale vytváří alternativní pravdu, žádná fakta nejsou předložena a tatíček Masaryček by na něj vzal nejspíš bejkovec.
Také se dnes dostáváme do doby, kdy Ovčáček znásilnil dějinné události: „Na povrch se dostaly síly, které této zemi už přinesly mnohá neštěstí. Ne síly jara 1968 nebo listopadu 1989. V naší zemi začal strašit duch druhé republiky, 50. a 70. let. Časů, kdy měli své žně ideologové, skrývající se za vzletná hesla.“ Přitom takováto analogie je za hranicí slušností. Padesátá léta byla obdobím, kdy probíhaly vykonstruované procesy, po nichž lidé umírali, jenom za své ideologické postoje a nemohli se svobodně projevit. Období normalizace nás zase stálo život významného filosofa Jana Patočku a jakýkoliv názor mimo vládní establishment končil vězením, díky čemuž zde neprobíhala žádná politická soutěž a strana u moci si uzurpovala právo na všemocnou vládu. Jedná se o komunistickou stranu, která po roce 1989 po své transformaci na KSČM započala vydávat Haló noviny, kde působil k velkému překvapení Jiří Ovčáček.10 Čili jedině kdo má možnost analogicky se chovat jako v jeho míněných dobách je současný vládní establishment. Demonstranti, kteří nesouhlasí s chováním Zemana, Babiše a Okamury, jsou Ovčáčkem označováni jako „milion chvilek nenávisti.“11
Svůj komentář ukončil opět argumentačním faulem, kdy místo věcné argumentace se snažil působit na city: „Oni nenávidí každého z vás, kdo nejde s nimi.“
Ovčáček není hloupý, jak by mohl někdo tvrdit, není sice vzdělaný, avšak je to chytrý a veliký manipulátor, který hodlá překrucovat pravdu. Proč to dělá, je otázka. Já si jen přeji, aby politika byla v Masarykově pravdě podložená fakty. Dočkáme se takového přístupu i u pana Ovčáčka?
1http://svobodnynazor.cz/oni-vas-nenavidi/
2http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/nazorova-zurnalistika-2
3https://www.milionchvilek.cz/proc
4https://www.novinky.cz/komentare/459344-ocima-sasi-mitrofanova-volba-na-hrad-prijde-vic-obyvatel-nebo-obcanu.html
5https://www.respekt.cz/politika/pehe-zeman-si-muze-babise-vodit-jako-loutku
6https://a2larm.cz/2018/05/populismus-nas-chce-zavalit-zbytecnostmi/
7http://forum24.cz/lubos-dobrovsky-odmitl-prevzit-cenu-z-rukou-andreje-babise-obvineneho-z-podvodu-napsal-mu-dopis/; http://forum24.cz/galerie-poklicky-znely-prahou-na-protest-proti-vladnuti-andreje-babise/.
8http://prirucka.ujc.cas.cz/
9http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3158658
10https://echo24.cz/a/i7GQW/ovcacek-z-halo-noviny-dodnes-cerpam-za-neco-se-i-stydim
11http://forum24.cz/pondelni-demonstrace-se-povedla-dukazem-je-rozcileny-ovcacek/
