Neviditelný nepřítel na barikádách: putování spletitými uličkami nouzového stavu v ČR

Skutečná fakta o jarní korokrizi roku 2020, kterou si každý člověk prošel a zažil na vlastní kůži a mnohým lidem zkomplikovala život.

Již jsem si odvykl vyjadřovat se ke společenskému dění. Projevy na sociálních sítích jsou na mou povahu až příliš agresivní. Sledovat chování politiků, novinářů, vědců a občanů, kteří měli a mají tendenci se projevovat a předhánět se ve stupidnějších projevech, aby se dostali do záře reflektorů, pro mě překročilo únosnou mez. Covid-19 přinášel a přináší do našich životů nejistotu. Nejistotu, kdy nevíme, jestli se setkáme s onemocněním a zemřeme, nebo budeme mít dlouhodobé zdravotní potíže. Na druhou stranu před námi stojí nejistota v podobě udržení stabilní práce, nejistota fyzického a psychického týrání manipulátorů, opuštěnost sociálně slabých. Mnoho složitých otázek nejistoty, které nedokáže jeden smrtelník pojmout. Svět je natolik složitý, že jej vnímáme na základě našeho subjektivního světa, při němž selektujeme informace pro nás důležité. Nevýznamné zprávy se naopak snažíme zahodit do odpadkového koše. Takové soukolí nás ovšem vede k tomu, že přicházíme o informace z celé společnosti a tak závažný problém v podobě pandemie nám bude dělat problém pochopit. V oné záplavě informací se dnes již nedá relevantně vyznat, což i pro mě samého vyvolávalo nepříjemné stavy. Abychom se z toho nezbláznili, je pro nás lepší číst zprávy, které jsou blízké našim postojům. Vzhledem k pestré paletě mých kamarádů, kteří se v pohledu na dění na celý covid-19 nedokázali shodnout, ani jestli za to mohla Čína, ilumináti, koblihy, nebo pražská kavárna, začal jsem studovat dění během nouzového stavu na jaře od prvního dne, kdy jej premiér Andrej Babiš vyhlásil. Sbíral jsem a analyzoval materiály, které se dostaly na veřejnost. Určoval jsem spolehlivost informací, jež se daly zakomponovat do závěrečné práce. Z tohoto vzešla knížka, kterou jsem se formou blogu rozhodl poskytnout lidem.

Kniha je poměrně náročná na čtení. Velice těžko jsem hledal vyvážení mezi odborností a laicizací prezentovaného jazyka. Proto je lepší se k textu vracet na základě veřejné diskuse nad jednotlivými tématy.

V knize nechci nikoho poučovat, držel jsem se čistě popisného způsobu. Tím pádem jsem nechtěl hledat lék na krizi, abych vám vysvětloval, co si máte myslet, těch rozumbradů je tolik, že i fotbalových trenérů u televize s pivem v ruce tolik není. Jsem historik dějin pamětníků a není to ani mou úlohou. Můžu nicméně poskytnout komplexní ponaučení z prožitých událostí předestřenými fakty a zasazením informací do kontextu. Mohu tak inspirovat prostého občana a dát možnost k zamyšlení lidem, jestli je potřeba změnit vlastní přístup. Podívat se, co zemi v době jarní krize šlechtilo a co zemi naopak tížilo. Text nám pomůže najít silné stránky naší společnosti, které při jakékoliv krizi třeba využít a negativní, jichž bychom se měli vyvarovat, nebo umět bránit. Může nás efektivně připravit na další podobnou výzvu, kterou paradoxně právě zažíváme. Infekční choroby, stejně jako koronaviry nevymizí a pokud se nechceme před světem uzavřít, nebo snášet útlaky, musíme se společně naučit problémy řešit. Korokrize totiž jasně ukázala, že ji nezajímá, jestli věříte v Boha, nebo jste ateista. Nezajímá ji, jestli jste dělník, nebo podnikatel. O práci díky tomuto problému může přijít kdokoliv. O své blízké může přijít čtenář České televize, nebo Aeronetu. Z toho důvodu jsem se pokusil ukázat, jak přistoupila společnost k tomuto viru. Nezajímalo mě, co se děje za oponou, ale vše co se událo před oponou a mělo tak přímý dopad na naše bytí a nebytí.

https://www.dropbox.com/s/6l13ezjvek19wfc/Neviditeln%C3%BD%20nep%C5%99%C3%ADtel%20na%20barik%C3%A1d%C3%A1ch.pdf?dl=0&fbclid=IwAR3o88zAmlOQ60Xo1lcpxjSt3i4F-oc1ntKqn7qesd7nd0Z5uOoz9OMwvJc