Dnes je den otců? Co dodat? otec, otec, otec a otec?..

Co k tomu krátce říci? Jak jsem se mrkla, tento původně americký svátek vlastně založila Sonora Dood na počest svého otce. Viz wiki http://en.wikipedia.org/wiki/Sonora_Smart_Dodd   Patrně měla ten správný cit pro vyrovnanost. Poslušná dcerka. Otce viděla patrně kolikrát pěkně vyčerpaného a sedřeného. Jak jsem se dívala do obsahu sdělení wiki mnou nasdíleného výše, její matka zemřela při porodu 6 dítěte;Sonoře bylo tehdy právě 16 let, tenkrát se rodilo doma, ..... a tak vlastně nahradila zástupně otci matku při výchově početné rodiny. Postavila se na její značku do určité míry a milovala svého otce ,snad blízce láskou agapé, nebo citem blízko nepodmíněné lásce?    

Svátek Otců se v Čechách až tak moc neslaví. V rozkotlané společnosti a při vysoké rozvodovosti není divu. Leda jako nějaký revoluční a oslavný prvek diskriminovaného rodinného mužství všedních dnů.Nebo v poklidných rodinách? 

Lépe a zasvěceně o tom píše například zdejší bloger http://petrcihlar.blog.idnes.cz/c/214865/Liga-otcu-feminismus-a-stridava-pece.html

a tento muž se zase dívá tímto směrem http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=1829

NA TĚCHTO STRÁNKÁCH ZASE KONKRETIZUJÍ FAKTA TAKTO:

http://www.adikia.cz/news/den-otcu-nejsme-nespokojeni-/

V České republice patrně není až tak příliš co oslavovat. Citace: 

"""""Každé , snad druhé manželství se rozvádí, a přestože jsou otcové plnohodnotnými rodiči, děti jsou opatrovnickou justicí převážně svěřovány do péče matek. Podíl otců na výchově a péči o dítě po rozvodu je tak minimální a stávají se pouze bankomaty na peníze. Řada aktivistů upozorňuje na tento nedobrý stav, někteří však bohužel ne zcela vhodnou formou a dehonestují tím obraz všech rozvedených otců. Rozvedení otcové jsou pak nálepkováni jako nespokojení kverulanti.

Adikia vysoce oceňuje práci všech lidí, kteří se podíleli na přípravách letošních oslav Dne otců. Nechce však být nijak spojována s aktivisty, kteří poškozují obraz rozvedených otců a svojí účastí chtěli akci znesvětit. Adikia se proto tentokrát oslav neúčastní a na místo plamenných proslovů před nechápavými cizinci v centru Prahy raději přispěje užitečnou prací pro všechny rozvádějící se a rozvedené otce.

Do Judikátů na záložce Výživné byl zařazen zajímavý nález Ústavního soudu II. ÚS 3765/11 ze dne 13. března 2012, který podrobně popisuje typický vývoj rozvodu a v plné nahotě odhaluje zrůdnost české opatrovnické justice.

Na samém počátku je fungující dohoda rodičů. Oba rodiče usilují o svěření dítěte do svojí péče, ale místo kompromisní střídavé péče, je dítě svěřeno do péče matky. Matka se znovu provdá a začínají problémy se stykem dítěte s otcem. Opatrovnická justice „usilovně“ hledá zájem dítěte, jeden znalecký posudek přetlouká druhý, roky plynou a plynou. Matka (údajně) dítě proti otci nepopouzí, ale zároveň také nijak nepřispívá k udržení přirozeného vztahu k otci. Dítě se postupně ztotožňuje s novou rodinou matky a po letech takové výchovy už k otci nechce. Otec dál usiluje o pravidelný kontakt s dítětem a matka dostane pokutu za maření styku. Matka se pokutě bránila a věc se dostala až k Ústavnímu soudu, který rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Ústavní soud se odchýlil od svojí ustálené judikatury a převratně přijal závěry z nejnovějších rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (Bergman versus ČR, listopad 2011, Kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k druhému rodiči? II) """"".

Více zde: http://www.adikia.cz/news/den-otcu-nejsme-nespokojeni-/

JÁ ŘÍKÁM:   

"OTEC JE TŘEBA" A JE NEZASTUPITELNÝ"!!!

Za současné zmatky spojené s kreací role otce , matky a  dorozumíváním v páru ,neuspořádání, kterému se občas znechuceně řekne bordel vděčíme  hlavně "církevním otcům" všeho řádu z křestanství a různým jejich náboženským a  politickým dogmatům. Tento stav si prostě vyžádala tehdejší doba a tak se rozvíjelo kolektivní vědomí.  Jako si dnes vyžaduje odstředivé tendence a uvolnění a proto se děje mnohá nespravedlnost a destrukce v rodinách a je to k zoufání. Ale : CHAOS JE ASPEKT ŘÁDU" ,tak doufám, že se to krystalizuje do něčeho inteligentnějšího , nějaké rozumné formace.

Otec , jako takový , je fakt důležití faktor pro přežití a stmelení. Žádné novum.

Už v Bibli je psáno, že věřící nemají nikoho nazývat otcem, protože existuje ten jeden jediný v nebesích(Bůh). V lidské existenci téhle civilizace začali později figurovat církevní spisovatelé křestanského starověku. Jejich zápisy  církev považuje za zvlášť závazné pro víru.....tedy přenos informací církevních dogmat(viz např. katolická dogmatika).  Slovo "církevní otec" (spisovatel -zapisovatel-přepisovatel, vlastně sdílel a rozvíjel) )získalo tento svůj význam v průběhu 4. století, které jej považováno za zlatý věk patristiky. Doba tehdy byla asi hodně zlá, tma velká a duchovní pnutí po tehdejších centrech vzdělanosti - kláštěrech taktéž  mizerné.

Kristova rodina se rozpadala a bylo nuceno toto  nějak podchytit , rozebírat a manipulovat a držet pohromadě  silou.  A tak se  prý termínu otec začalo užívat  pro rozlišení od slova „otcové“, kterým se dříve označovali potentáti - biskupové, shromáždění na církevním koncilu. 

Fakt je , že na základce a na dalších školách o tomto tématu , jak se postavit k životu v rodině , od kuchyně po postel a výchovu , toho moc nenaučí. 

Pokud prostě nastane stav, že "otec není" , dítě ho z nějakého důvodu nemá, tak si automaticky, podle svých dědičným předpokladů po DNA  a jak je psychoduchovně vyspělé otce nějak  nahradí. Anebo ho vytěsní. Zástupnost se rozjede vždy po způsobu buď kladném  anebo záporném. Záporně například tak, že žena nenávidí všechny muže,nebo po nich naopak nepřiměřeně prahne nenasitnou a neukojitelnou touhou. Tohle může mít tisíce podob - variant. A obracet se do nemocí fyzického těla.

Přemýšlela jsem, co je dobré na téhle době,která je tak plná rozvrácených rodin, protože moc církve byla nucena rozevřít sevřenou pěst a povolit uzdu v rámci rozvoje vědomí? Nejen kultura, ale i průmysl vyžadoval své obsluhovače , případně i otroky,atd. 

Pozitivní zpráva je, že učí děti introspekci sebe a své nejbližší rodiny. Ptát se proč to bylo, proč jsou ti dospělí tak praštění a proč se tohle dnes děje, co bylo toho příčinou, že s námi táta nebyl, že "matka utekla s frajerem , pak ji už táta nechtěl a ona pak umřela na rakovinu? I když byla tak krásná a oba dva a vlastně rodiče jim všechno koupili, včetně auta a bytu"?

Osobně jsem o svého otce přišla ve 4 letech, když zemřel. Jiného, náhradního jsem nedostala (nenáviděla i  představu eventuality nějaké náhrady)... a tak jsem si toho svého vymyslela:

Byl to Anděl, něco mezi Mikulášem, archandělem Michaelem,Rafaelem, Sanát Kuarou  a Kristem. Také něco přikořeněno z povahy kladného hrdiny z dobrodružného trilleru dneška , nebo starého divokého západu. Tak trochu kříženec: Don Quijote,Spider-man, Kristus, Buddha, kovboj, Osho, atd. Extrakt všech kladných hrdinů a vyjímečných dobrodruhů, princ, král  a zachránce, pán bůh. 

A to je taky trochu patologie. 

Z kineziologie a regresních terapií vím, jak je otec  přímo hloubkově, hlubině důležitý. Minimálně po DNA a buněčné paměti lidských mozků se totiž tahnou vzpomínky z minula mnoho genareací chronologicky zpět. Vznikají, jak se narodíme a žijeme z citových frustrací engramy,stopy, jako nové zářezy v naší paměti , které se spojují s těmi, které si neseme již z minula(hluboko po předcích).

A tak je vztahové bytí a vzájemné konání mezi muži a ženami , prostě v rodinách  potom velmi složité. To se nese dál do vazeb ve společnosti.....

Proto jsem výše napsala, že tahle destruktivní doba, kdy se rodiny rozpadají ( o tom se dá napsat od románu po vědeckou práci), že tato doba je automaticky dobrá k zvýšené introspekci.Pátráni co , proč a jak bylo a co z toho vzniklo a kam se to vrtlo. 

Je mnoho dětí, které jsou nucené se dívat na své rodiče jako na ty, kterým vlastně musí pomoci již od mala(když na to ještě ani bohužel nemají poteciál).

Tohle přemýšlení si odnesou mnohé do vyššího věku a s tím se už pak dá pracovat. Oni sami anebo jim někdo pomůže. Jasně že neplatí, že když je z neúplné rodiny, že ho to jen tahne dolu. Charakter, jak je známo se formuje ve vřavě světa. Jen ten chaos nesmí být smrtelná křeč a chropot. 

I když mnozí řeknou: " Jsem oběť svých vlastních rodičů" a fňukají. 

Lze se dívat jiným úhlem: Je to prostě jen cesta a někdy  být musí, že nedospělé děti děti vedou rodiče. Musí a tak zaujímají takové postavení ,že se staví  na značku dospělého předčasně. A vratce.

Ale platí, že každý nese takový náklad, který unese. To je jasný. 

TAKŽE PŘEJI KRÁSNÝ DEN OTCŮ CELÝ ROK  i matkám , takový harmonický,

vyvážený jinjangový ,všechápající .

A neškodilo by si dát dobrou a slavnostní večeři, usednout ke stolu. Nebo restaureace.  Když ne dnes, tak určitě příště, třeba už zítra......