Před několika týdny německá kancléřka Angela Merkelová otevřeně prohlásila, že multikulturalismus selhal a je potřeba hledat náhradní řešení. Její slova potvrdil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan, který v Düsseldorfu doporučil nemalé turecké menšině v Německu, aby primárně učila své děti rodnému jazyku - turečtině - a teprve následně přistoupila k výuce němčiny.
„Určitě byste se měli integrovat do německé společnosti, ale jsme proti asimilaci,“ prohlásil Erdogan. „Nikdo by vás neměl zbavovat vaší kultury a tradice. Vaše děti se musí naučit německy, ale nejprve musí znát turečtinu.“ Slova, která podtrhují skomírající multikulturalismus, od něhož se odvrací i Francie v čele se Sarkozym či Cameronova Velká Británie.
Multikulturalismus měl napomoci početným menšinám v evropských státech začlenit se do západních společností a určitým zvýhodněním jim pomoc na pracovním trhu. Jeho skulinou - dost závažnou - se ukázala neochota mnohých menšin přizpůsobit se kultuře a tradicím státu, v němž žijí. Uzavřely se do svých čtvrtí, kde dále pěstovaly vlastní kulturu, vlastní tradice a vlastní jazyk. Bez znalostí státního jazyka se jejich uplatnění na trhu stávalo bezvýchodným a jejich nezaměstnanost a kriminalita rostla. Ačkoliv nelze všechny přistěhovalecké menšiny paušalizovat, tato situace reprezentuje majoritní obraz současnosti.
Přistěhovalecká vlna začala v šedesátých letech, kdy po devastující druhé světové válce nastal v obnovujícím se západním Německu hospodářský boom. Pracovní trh Německa vykazoval větší nabídku než poptávku, což se ukázalo jako příležitost pro četné přistěhovalce. Ti byli v Německu označování jako tzv. gastarbeit. Lidé, kteří na určitý čas přišli do Německa za prací a až jejich pracovní příležitosti skončí, vrátí se zpět do své rodné změně, nikdy se nestanou plnohodnotnými občany Německa.
Taková byla tehdejší představa německé politiky. Ovšem počet přistěhovalců rostl a jejich odchod byl už minimální. Poté, co si Evropa byla nucena přiznat, že přistěhovalecké vlny nezvládla s grácií, přistoupila k procesu naprosté asimilace. Asimilace rozličných kultur často neevropského etnika sebou přinesla nemalé problémy, proto se od ní upustilo a byl zahájen proces multikulturalismu, který představuje soužití odlišných kultur a jejich vzájemný respekt. A jak už Angela Merkelová prohlásila, i ten očividně selhal.
Premiér Turecka Erdogan svým projevem o prioritní významnosti turečtiny nad němčinou její slova potvrdil. Jestliže turecká menšina bude i nadále učit děti k turečtině a kořenům své kultury, nepomohou jim k lepšímu prosazení na německém pracovním trhu, kde se předpokládá znalost nejenom němčiny, ale také německé společnosti. Nezaměstnanost sebou poté přináší sociální bídu a bída naopak nepokoje. Vždyť samotná jasmínová revoluce začala upálením se mladého Tunisana, jehož neutěšená sociální situace ho dovedla ke krajnímu řešení - smrti.
