Platební karty, na jejichž účtech každý den přibudou čtyři eura. To je nový plán slovenské vlády k řešení problémů především s romskou menšinou. Romové se bouří, organizace za lidská práva mluví o rasismu, Slováci se brání. Přesto na rozdíl od Sarkozyho odsunům z Francie zahraničních Romů se zdá nápad slovenské vlády správným krokem.
Romská populace činí po světě několik set tisíc a žádná ze zemí nenašla ten ideální recept na jejich asimilaci. Radikální a xenofobní politické strany, u nás dříve reprezentované Dělnickou stranou, jen přidávají polena do pomyslného ohně, stejně jako dnes společností ne příliš opěvovaný zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb. Mnoho radikalismu na jedné straně, mnoho ústupků na straně druhé – obě pozice nepředstavují řešení.
Neschopnost asimilovat romskou menšinu do společnosti je podle mnohých vinou samotné společnosti, která je už od středověku postupně vytlačovala na okraj. Čtyřicet let totality v Československu se s romskou populací snažila vyrovnat odstřihnutím je od tradic, vyhnáním z jejich prostředí a rovnoměrném rozmístění po státě. Po pádu železné opony přišel velký strašák dnešních zadlužených států – vysoké sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti, kdy se některým ani nevyplatilo ráno vstávat do práce.
Poskytnutím Rómům peníze, často nemalé, vedly podle mnohých k dnešním problémům, neboť Rómové žijí okamžikem, nemyslí na budoucnost. A když jim současná slovenská vláda chce dávat peníze postupně, aby lépe začali pracovat s jejich hodnotou, objevil se oheň na střeše a vyvolávali se slova jako hanba a rasismus. Slovenská vláda považuje platební karty se čtyřmi eury na den za první krok, za nímž budou následovat projekty k vyřešení problému nezaměstnanosti romské menšiny, stejně jako její plné asimilováni do společnosti.
Už dříve slovenská vláda okrouhlila sociální dávky a zavedla jejich strop. Vláda česká se na tento krok teprve chystá. Asimilování romské populace do společnosti je problém nejenom český či slovenský, ale světový. A jestliže si srovnáme současná řešení, s nimiž přišla Francie či samotné Slovensko, musím uznat, že nápad slovenského brata je mi bližší. Odsunem se problém nevyřeší, především jestliže by k němu přistoupily všechny země, jako to u nás navrhovala už zmíněná Dělnická strana, neboť hledat kořeny Rómů a jejich původní teritorium není jednoduché. A jestliže vyplácení sociálních dávek denní formou povede k lepšímu pochopení jejich hodnot, zvedám ruku pro tento nápad. Je nutno upozornit, jak už to slovenská vláda udělala, tento projekt se netýká pouze romské menšiny, ale všech pobírajících sociálních dávek.
Jak se řešení povede, ukáže až budoucnost. Já bych ho ovšem zcela nezatracovala.
