Velká Británie se pomalu připojuje k Norsku, Španělsku či Francii, aby zlepšila výchozí pozici ženám do vysokého managementu firem. Gendrové kvóty, které mají obrovský počet příznivců i odpůrců, se v posledních letech začaly zavádět v západních evropských státech po vzoru tzv. pozitivní diskriminace, která ovládla Spojené státy americké.
Podle zprávy bývalého britského ministra obchodu Mervyna Davise by se podíl žen ve vysokých pozicích společností měl zvýšit do roku 2015 ze současných 12,5% na 25%. Norsko už v roce 2003 přijalo kvóty, které určují, že podíl žen ve vysokém managementu musí být 40%. Podobný zákon nedávno schválila Francie a v roce 2007 i Španělsko. Velká Británie se rozhodla jít podobným směrem.
Mnohé výzkumy ukazují, že podíl žen ve vysokých pozicích firem v Evropské unii je necelých deset procent. Ony gendrové kvóty mají tuto nerovnost změnit. Otázkou ovšem zůstává, zdali legislativní zakotvení rovnosti žen a mužů ve vysokém managementu společností je výhodou či naopak nevýhodou.
Všechny liberálně demokratické státy západního světa garantují rovnost před právem a rovnost životních podmínek. Ovšem ona rovnost životních podmínek není totožná s rovností mocenských pozic, kterou navrhují a vlastně i uskutečňují ony gendrové kvóty. O tom, že počet žen ve vysokém managementu je mnohem menší než jejich maskulinních kolegů, není potřeba debatovat. Otázka, která se při diskuzi ohledně gendrových kvót neustále otvírá - a na kterou se zdá ještě nikdo nedal přesnou odpověď - je, jestli zavedením gendrových kvót a de facto omezením výběru kandidátu na základě pohlaví nepřestanou rozhodovat profesní znalosti, ale naopak pohlaví kandidátů.
Diametrálně odlišně se ke kvótám a jiným formám pozitivní diskriminace staví státy s národním dědictvím - jako většina zemí evropského formátu - a státy přistěhovalecké, v čele se Spojenými státy a Kanadou. Spojené státy americké už dávno zavedly tzv. affirmative action (pozitivní diskriminaci), na jejímž základě má být snaží integrace menšin a jejich výhodnější východisko do pracovního a společenského života. Padá tak základní princip demokratických států postavených na neutralitě a rovnosti, jestliže jedna skupina obyvatel je právně zakotveným zákonem vyzdvihována nad jinou.
Evropa - minimálně ta západní - se cestou kvót už vydala, i proto se dá očekávat, že Česká republika nebude chtít zůstat pozadu. Ovšem než k danému kroku přistoupí, možná by se nejprve měla otevřít diskuze, do jaké míry a jestli vůbec je pozitivní diskriminace ve formě gendrových kvót potřeba, neboť i v současnosti - bez kvót - najdeme ve vysokém managementu firem schopné manažerky či ředitelky, na jejichž práci mnohé stojí.
