Začalo to ‚nevinně‘, demonstrativní sebevraždou ve stylu Jana Palacha. Zatímco český student nevyburcoval československou společnost na konci šedesátých let k větší občanské aktivitě, šestadvacetiletý Tunisan Mohammed Bouazizi stanul na začátku řetězce událostí, které vedly k pádu tamního režimu a útěku prezidenta ze země.
Evropou oblíbená dovolenková destinace - Tunisko - se ocitla v kleštích demonstrací a sociálních nepokojů. Dříve stabilní oblast Maghrebu, severozápadní Afriky, se nebezpečně rozvlnila. Smetla autoritářský režim Zine al-Abidine Ben Aliho, který v čele státu působil třiadvacet let a odkryla frustraci mladých, způsobenou nepříliš lákavými vyhlídkami do budoucnosti.
Vše začalo 17. prosince minulého roku, kdy se Mohammed Bouazizi rozhodl stát lidskou pochodní, která by upozornila na čtvrtou nejhorší nezaměstnanost v historii státu. Sám se živil nelegálním prodejem zeleniny a ovoce v ulicích města Sidi Bouzidi, ačkoliv vlastnil univerzitní titul. Ani ten v současnosti nezaručuje absolventů najití práce. Jeho příkladu se poté chytli další, kteří svou bezmocnost demonstrovali sebevraždou zapálením. Jiní - většinová část populace - vyšli do ulic a oheň nepokojů vyžehl naplno.
Své rozhořčení dávají najevo především mladí lidé. Problém získat slušné zaměstnání narůstá do neuvěřitelných rozměrů a sociální jistoty se ztrácí. A nespokojenost lidí završuje okleštěná demokracie. Svoboda slova zůstala pouze u příslibu vlády, o opozici se dá mluvit jen jako o quazi-opozici. Když už nyní bývalý prezident Zine al-Abidine Ben Ali slíbil demokratičnost státu a své odstoupení z prezidentského křesla ve volbách v roce 2014, nepokoje neutišil. Dlouho dřímaná frustrace naopak vypukla naplno a vyžádala si už na několik desítek obětí.
Vláda byla následkem nepokojů rozpuštěna 14. ledna. Tento den už mnozí Tunisané oslavují jako přelom v historii afrického státu. „Vytvořili jsme historii. Čtrnáctý leden se stal dnem, kdy Tunisko změní svou zemi navždy. Zbavili jsme se nenáviděných mužů a nenáviděných rodin. Máme možnost vytvořit nový stát.“ Po útěku Zine al-Abidine Ben Aliho do Saudské Arábie byl prozatímním prezidentem jmenován Fuád Mbazaa, současný předseda reprezentantů. Přes víkend se jednalo o nové vládě. Premiér Muhammad Ghannúší by měl dnes oznámit nové složení vlády, na které se dohodl s opozicí. Prioritou má být uklidnění situace a zastavení sociálních nepokojů a násilností v ulicích.
Přestože Zine al-Abidine Ben Ali zemi před několika dny opustil a armádu kontroluje vláda, mnozí zůstali věrni bývalému prezidentovi. Vytvářejí se milice, lidé se bojí i v noci spát. Uklidnit rozbouřený dav bude pro novou vládu nesnadný úkol.
Mnozí se samozřejmě ptají, zdali se situace v Tunisku s příchodem nové vlády změní. Zdali bude demokratičtější, otevřenější a bude ochotná s nespokojenými lidmi vyjednávat a nastavovat takové podmínky, které povedou k všeobecné spokojenosti. Očekává se, že demokracie se vymaní z kleští, do nichž ji Zine al-Abidine Ben Ali sevřel, přesto obyčejným Tunisanům mnoho viditelných změn nepřinese. Sociální problematika je běh na dlouho trať, k němuž je zapotřebí notná dávka trpělivost. Otázkou je, jestli tu mladí Tunisané ještě mají.
Situaci v Tunisku netrpělivě přihlížejí i vlády okolní - v Maroku a Alžírsku. I v těchto dvou zemích není sociální situace utěšitelná. Maroko před časem uvolnilo demokracii a režim v Alžírsku se těší podle odborníku úctě obyvatel. Mírná nervozita zaznívá i z Káhiry, kde v čele státu stojí prezident Husní Mubarak od roku 1981. Negativní hlasy znějí i na adresu představitele Libye Muammara Kaddáfího. Arabský sever Afriky se pomalu začíná otřásat od základů.
Čin Mohammeda Bouaziziho a následné protesty mladých nebyl zcela překvapivý. Frustrace mladých lidí ze své sociální situace je velká. Počet nezaměstnaných absolventů roste. Práce se hledá těžce. V mladé generaci dřímá křivda, za chyby předcházejících vlád platí v současnosti oni. Tento problém není problémem samotného Maghrebu, týká se i Evropy. Ve Velké Británii mladí lidé protestují proti zvýšení školného na likvidačních čtvrt milionu korun. Se svou situací se nesmířili ani v Řecku, Portugalsku či Irsku. Ani u nás není situace příznivá. Počet nezaměstnaných absolventů roste úměrně s tím, jak se snižují sociální jistoty.
Demonstrativní sebevražda Jana Palacha vedla - ač skoro se dvacetiletých zpožděním - k pádu komunistické diktatury v Československu. Lidská pochodeň Mohammeda Bouaziziho smetla autoritářský režim Zine al-Abidine Ben Aliho a možná nastartovala proces demokratizace Tuniska.
