Volby, zadlužení, volby, budoucnost, volby, krach, volby, bankrot, volby, aféry, volby… Pět písmem, které se poslední rok od pádu vlády ve dnech pomyslného českého trůnu nad Evropou skloňují od úsvitu do soumraku. V prvních jarních týdnech minulého roku se mluvilo o volbách předčasných, dnes o volbách řádných.
Volby už metaforicky klepou nad dveře, stejně jako výška vzrušení z nich je ve stratosféře. V ideálním scénáři politologických příruček by vše mělo být vyřešeno s posledním vhozeným hlasem do urny. To bychom ale nesměli být v českých zemích, kde povolební situace mnohdy vyžaduje víc sil, než předvolební kampaně.
Jelikož jsem člověk, který se zajímá o věci kolem sebe, problémy vynořující se v současné době na každém kroku, mnohé věnuji i politice. Přesto si oddechnu, až budou volby konečně za mnou. Volební kampaně táhnoucí se přes rok, unaví i sebe-vytrvalého voliče. Na plané politické sliby a předvolební šarvátky si většina z nás už zvykla, přesto slyšet je víc jak 365 dní, je opravdu nad míru. A aby toho nebylo málo, letošní volby se začínají považovat jako boj mezigenerační.
Každá doba má své téma, svůj problém, své ohnisko, kolem něhož se neustále musí rozdmýchávat diskuze. Vedle pekelné spirály zadlužování států se objevil problém mezigenerace. Nová móda současných dní. Nové polínko přikládající do ohně. Media, blogy, sociální sítě. Rychle si osvojily toto módní téma do svých diskuzí.
Je nepopíratelný fakt, že volby rozněcují vášně, stejně jako je nepopíratelný fakt, že většinu mladých dotáhnout k urnám je jako nabídnout býkovi ruku na usmířenou a mít na sobě červenou. Proto se s volební účastí mladých nikdo nepře. Přesto mě dokáže mírně zvednout ze židle, především v dnešní dost vyhrocené politické scéně, když se objevuje nespočet článků, diskuzí a témat vyzívající mladé volit.
Z principu na tom není nic špatného, poukázat mladým na skutečnost, že je potřeba jít k urnám, neboť tímto ovlivňují chod své země. Sama svým známých a kamarádům tvrdím, že volební lístky neznamenají jen pouhý další letáček, který je potřeba hodit do krbu společně s barevnými obrázkovými papíry z Globusu, Obi, Tesca a podobných obchodních řetězců. Jde spíše o to, jakým způsobem je to mnohdy činěno.
To, že mladá generace se v menším měřítku dostaví k urnám, ještě neznamená, že jsou hloupější, než ti ostatní, protože neví, co s volebními lístky dělat. Starší generace z dob Gottwalda, Zápotockého či Husáka, představitelů komunistických bojovníků proti vykořisťovatelským kapitalistům a buržoazii, měli povinnost volit – to, že tehdejší volby měly s demokratickými volbami společný nanejvýš název, teď nechme být. Mnozí mladí nechodí volit, protože by ji potřebovali jako ve školce vysvětlit, ale většinou z důvodu prohnilosti politiky plné kvičících prasátek u zlatého koryta. Jsou znechuceni či prostě je politika nezajímá.
Přesto si nemyslím, že je potřeba psát články, v nichž se bude mladým lidově po lopatě vysvětlovat, koho mají volit a proč. Kde jsou výhody a kde jsou naopak záludnosti skrývající se za sladkým slovem. Jak malým dětem vysvětlit, proč je lepší modrý kabátek než červený či zelený před oranžovým. Ti, jež volit chtějí, umí číst a chápat sami. Těm, kteří volební účast odmítají, nepomohou ani stohy takto popsaných a zjednodušených článků, ani kdybyste je přerapovali do songu.
Sama patřím k mladé generaci, která se musí mnohokrát rozmýšlet, koho volit nakonec bude, protože budoucnost státu je naší budoucností. Stejně jako budoucností těch, kdo přijdou po nás. Nemyslím si, že je dobré nechávat po sobě dluhy, ač je nutně nemusím přenechávat vlastním dětem. Je nespornou skutečností, že vybrat si v současné době stranu, která by splnila to, co naslibovala, je jako hledat zakopané hřivny – běh bez cílové rovinky. Když se jeden den rozhodnu, komu svůj volební hlas nakonec dám, druhý den se po vyjádření oné strany mohu rozmýšlet znovu.
Politická situace u nás je v současnosti hodně horká půda a to si uvědomují i mladí. Jestli je vyburcuje jít k volebním urnám, se dozvíme následující víkend. Není nic špatného vyzývat nás, mladé, abychom splnili svou občanskou povinnost, ovšem nemyslím si, že cesta přes šišlavé vysvětlování volebních programů, je cesta správná.
Ač se to někdy nezdá, tak i mladá generace má rozum, který jen bohužel ještě nedosahuje stařeckého nadhledu. Ale rozhodovat se už umí sama.
