Humanitní obory upadají. Vstříc technice! Nač definovat život, vždyť ho přeci žijeme! Nač se zabývat důkladně společností, když jí vytváříme i bez sepsaných pravidel?! Nač studovat gender studies, jestliže rovnoprávnost máme na papíře? Nač řešit historii, vždyť je to minulost! Aneb jak pokračuje technizace společnosti…
Se vstupem do novověku lidstvo pocítilo slast techniky. Ach, díky ní najednou nepotřebovalo vědět, proč je zde příroda, hlavním cílem najednou bylo tu přírodu ovládnout. Vždyť člověk je pánem světa, dokáže zvládnout cokoliv! Že za pár desítek let bude mnohého litovat, na to se moc nehledí.
Je až s podivem, že ačkoliv se mění pohled na technizaci společnosti, neboť si člověk začíná uvědomovat, že svým bezohledným chováním planetu akorát vycucává, některé zlozvyky přetrvávají. Nikdo z nás si nedovede představit život úplně bez techniky, která, nebudeme si nic nalhávat, nám značně usnadňuje už tak ne zcela jednoduchý život. „Vita hominis tristem est.“
Ovšem jak daleko může technika ještě zajít? Člověk by řekl, že se lidstvo bude umět poučit z chyb minulého století, kde se více než jasně ukázalo, co neškodně stvořená technika umí ve špatných rukou dokázat. Jakmile se ale pár lidí začne zabývat teorií, jak zabránit tomu, aby technika zůstala v rukou rozumných, neboť ačkoliv je člověk homo sapiens neboli člověk rozumný, na kolik procent lidí můžete ukázat, že jsou skutečně rozumný, tak je nařčen z toho, že jen plývá časem ostatních a snaží se vytvářet další pseudo-teorie.
Humanitní obory jsou dnes ve velkém považované za méněcenné. Jakoby jejich často mnohem starší tradice nic neznamenala. Jakmile se nejedná o technický obor, ohrnuje se nad ním nos, jakoby to bylo něco zkaženého, co do současné společnosti nepatří.
Copak si lidé dovedou představit svět bez pedagogických oborů? Kdo by pak asi vychovával jejich děti? Kdo by pak asi učil jejich děti počítat, číst, základům mateřského jazyka či už matematice a geometrii, zatímco oni by v práci vymýšleli další trik, jak ovládnout svět pomocí techniky?
Sociální fakulty? Ačkoliv by si člověk řekl, že sociologie a politologie jsou základem lidské společnosti, vždyť především politologie sahá svými kořeny až do antického Řecka, jež je považováno za kolébku evropské vzdělanosti, z níž čerpá celá západní tradice, dnes se na to hledí jinak.
Alespoň že k pedagogickým oborům nejsou lidé tak skeptičtí jako například k fakultám filosofickým. Právě zde podle nich vznikají ty tzv. pseudo-obory, jinými slovy přeloženo do češtiny obory, které svou zbytečností mrhají pouze penězi, jimiž jsou státem dotovány a udržují mladé a práceschopné lidi na univerzitách dumajících nad smyslem života místo práce a vytvářením rodiny.
Největším urážkám je vystavena právě filosofie. Ta filosofie, jíž jedni z největších myslitelů lidstva považovali za královnu věd. Buďme upřímní a řekněme, že částečné výtky jsou oprávněné, jinak bychom lhali sami sobě do kapes. Ovšem zavrhovat něco, co zde existuje od dob, kdy se lidé naučili myslet, je hloupé.
Filosofie aneb láska k moudrosti. Tolik zavrhovaná a jinými tolik milovaná oblast. Stála na zrodu evropského myšlení, k němuž se někteří neustále vracejí, přežila všechny otřesy od tzv. temného středověku svázaného křesťanskými dogmaty, nový pohled na člověka v novověku, stejně jako děsivé minulé století. Už tohle je rys, proč ji není tak snadné zavrhnout jako obyčejný pseudo-obor, co nemá v dnešní době žádné opodstatnění. Kdyby tomu tak bylo, jak je možné, že stále je vyučována na každé vysoké škole a najdou se nemalé masy lidí, kteří se jí stále s tou zmiňovanou láskou chtějí zabývat? Proč zesměšňovat něco, co v pluralitní společnosti našlo své místo a dokonce se i zpopularizovalo?
Nehledě na to, kolik významných představitelů, na jejichž jméno si většina lidí nedovolí ani sáhnout, bylo více či méně se samotnou filosofií svázáno. Nejopěvovanější osobnost českého národa T. G. Masaryk patří k základním kořenům české filosofie minulého století, ačkoliv jeho silný vliv můžeme sledovat právě v dalším pseudo-oboru sociologii. A Karel Čapek? Byl nejenom spisovatel, což by mělo být známo už od základní školy.
Na druhé straně je zřejmé, že dnešní podoba filosofie musí projít revizí, aby byla schopna pevně čelit výhradám. Jednoduše se totiž střílí šíp posměchu po tom, kdo se skrývá na univerzitní půdě a vnější svět nechává bez většího zájmu.
Sám Emanuel Rádl řekl, že filosofie má být svědomím společnosti. Jestliže má být svědomým společnosti, nechť tedy konečně sleze shůry a začne se řešit věci vystávající v každodennosti. Nechť opustí nevyřešitelné témata, jako jak vypadá strom z druhé strany, když na něj koukám z té první. Ať se tedy filosofie stane prevencí, jak teoreticky ukázat, jak zabránit, aby se ještě někdy dostal k moci maniak jménem Hitler či Stalin.
V dnešní době, kdy jsou masy lidí ovládány medií, bychom poskrovnu a to dokonce na jedné ruce spočítali, kolik filosofů se vyjadřuje prostřednictvím nich ke každodenním otázkám. Jeden to zkusil, viz pan Bělohradský, a dočkal se takové nevole ze stran akademických filosofů, až to je s podivem.
Na druhé straně by filosofie mohla opustit svůj nepřehledný jazyk, kterým se sama uzavírá před vnějším světem. Když už někdo značně svázaný filosofií se pokusí promluvit skrze média k laikům, což je drtivá většina společnosti, tak jim nemalé procento ani nerozumí. Vždyť samotní profesoři na vysokých školách se například celý život zabývají pouze jedním filosofem a ještě stále mají problémy s jeho nově vytvořenými pojmy pro potřebu právě jeho výjimečné filosofie. Specifickým příkladem je jeden z nejvýznamnějších filosofů německého prostředí Immanuel Kant.
A jak se k této otázce staví samotní filosofové? Debatou, dlouhosáhlou diskuzí. A jak známe zarytě dumající filosofy, diskuze nepotrvá pár dní, ale pár desítek let. Ještě proteče mnoho vody v řece a rozpustí se k nelibosti našeho prezidenta pár ledovců, než filosofové dojdou k tomu, že uzavřené akademické prostředí filosofii plnohodnotné postavení nedává.
Technika ukázala, že není schopná na vše odpovědět. Hledá způsob, neptá se na důvod. Technika, stejně jako naše planeta a člověk sám má své meze. Jen to nenechejme dojít tak daleko, abychom její meze zjistili. Možná by to taky bylo to poslední, co bychom zjistili.
Třeba k tomu pomůže i ten tzv. pseudo-obor, který zanechá neustálých prázdných řečí a začne konat! Začne svou teoretičností ukazovat, kde jsou meze člověka a snažit se popsat alespoň ideální uspořádání společnosti, k němuž člověk může dojít, aby předešel současným problémů. Přestane jednou pro vždy řešit problém vzniku bytí a jsoucen a vzhlédne dolů mezi obyčejné lidi a jejich starosti.
Sice to bude ještě nějakou chvíli trvat, pak si ovšem všichni technici, jež teď jedině adorují své zaměření, uvědomí, že i tzv. pseudo-obory mají své uplatnění, až jim zodpoví otázky, na něž při své zahleděnosti ani nepomysleli.
