Po třídenním čekání egyptská volební komise oznámila výsledky prezidentských voleb. Vítězem se s 51,73 % stal kandidát Muslimského bratrstva Mohammed Morsi. Vítěz ve svém interview pro íránskou tiskovou agenturu Fars uvedl, že hodlá obnovit vztahy s Teheránem, které se západ snaží všemožně utlumit.
Jasmínová revoluce na počátku roku 2011 zasáhla Tunisko a o něco později svrhla do vlny arabského jara sebou i Egypt. Lidová revoluce v únoru 2011 sesadila dekády vládnoucího prezidenta Mubaraka a do čela země se postavila Nejvyšší rada ozbrojených sil (SCAF), tedy armáda.
Když na jaře letošního roku byl zrušen jednatřicet let trvající výjimečný stav, který umožňoval zakazovat demonstrace, cenzurovat média či zadržovat lidí bez obvinění na neomezeně dlouhou dobu, doufalo se v pozitivní obrat v severoafrické arabské zemi. Události posledních dní a vyhláška českého ministerstva zahraničí vyzývající necestovat do Egypta už tolik optimismu nedávají.
V pochybnostech se zmítající země
O tom, že se egyptská společnost zmítá v napětí z nejisté budoucnosti, není pochyb. Skoro každotýdenní tisícové demonstrace za odstoupení vojenské vlády, proti jednotlivým prezidentským kandidátům, proti průběhu voleb parlamentních i prezidentských, proti rozhodnutí soudu, proti rozsudku nad exprezidentem Mubarakem apod. ukazuje, v jakém rozporu se dnešní Egypt nachází.
Ať je bývalý prezident v dnešních dnech nazýván jakkoliv, držel – byť mnohdy za cenu násilí – náboženské nepokoje v přiměřených mezích. Parlamentní volby v porevolučním Egyptě vynesly většinu v parlamentu islamistických politickým stranám. Důvodem byla i skutečnost, že dříve zakázané Muslimské bratrstvo bylo nejlépe organizovanou politickou stranou. Islámské nadvlády se nezačal obávat jen západní svět, ale i egyptská společnost a vojenská vláda v jejím čele.
Odstřihnutí se od minulosti a zmírnění islámského vlivu měla způsobit vyhláška volební komise, která zrušila kandidaturu na prezidenta deseti představitelům, mezi nimi i kandidátovi Muslimského bratrstva Khairat Al-Shater a bývalým členům Mubarakovy vlády. O pár dní později stejná volební komise potvrdila kandidaturu expremiéra Ahmed Shafiqa, který ve druhém kole prezidentského klání jen o pár procent hlasů prohrál.
Prozápadní inklinace a snaha o mír na sinajském poloostrově
Dříve spojenec západu, jenž udržoval křehký mír v regionu, především ve vztahu k Izraeli, podle agentury PressTV v březnu označil Izrael za nepřítele č. 1. A nový prezident včera uvedl, že po svém uvedení do úřadu bude chtít obnovit vztahy s Teheránem, tj. zemí, kterou se západ snaží všemožně blokovat pro její údajný jaderný program.
K tomu všemu se armádě pozice v čele Egypta zalíbila. Nejprve ministerstvo spravedlnosti v polovině června vydalo vyhlášku, která obnovuje pravomoci bezpečnostních sil podobně, jako tomu bylo za výjimečného stavu, následně ústavní soud rozpustil dolní komoru parlamentu, neboť se volby neměly konat v souladu s ústavou, a nakonec vojenská vláda vydala deklaraci, jíž si posiluje své pravomoci.
Arabské jaro ukázalo sílu lidových revolucí, které mají mnohdy zcela odlišnou představu než mezinárodní společenství v čele se západem. I možná proto se zdráhá vydat jednotné a definitivní rozhodnutí spolu s činy nad násilím v Sýrii a jiných zemí. Ne nadarmo se říká, že „dej pozor na to, co si přeješ, může se ti to splnit“.
