Belgie je ode dneška již druhou evropskou zemí, která zakázala nosit burky, nikáby a šátky zahalující obličej na veřejnosti či nutit druhé k jejich nošení. Některá belgická města k zákazu burek přistoupila už před časem pomocí jednotlivých vyhlášek. Přesto celostátní zákaz burek vyvolal vlnu rozhořčení i nadšení – jak se ostatně očekávalo.
První zemí, která k tomuto kroku přistoupila, byla sousední Francie. V dubnu parlament na návrh vlády zákaz burek schválil. Belgie se k ní po dvou měsících připojila. Evropa tak ať chce či nechce se musí zabývat otázkou, zdali onen zákaz je adekvátní odpovědí k cizím kulturám a národnostem, a to především v době, kdy myšlenky multikulturalismu selhávají.
Multikulturalismus v teoretické rovině dokázal oslovit mnoho lidí. Byl jednou z vyzdvihovaných alternativ k přistěhovalectví a vůbec populační, kulturní i politické proměně starého kontinentu. Bylo zřejmé, že národní evropské státy se pomalu stávají minulostí a uvolňují místo státům kulturně heterogenním. V křesťanské Evropě se tak začaly mísit kultury založené na islámu a jiných náboženství. Především islám na tváři Evropy vytvořil nejednu vrásku.
Strach z islámu na základě neznalosti, oprávněné obavy ze střetu dvou náboženských proudů, které se především v pohledu na stát fundamentálně odlišují, či samotná nenávist ke všemu cizímu, to vše a mnoho dalšího vedlo až ke zmíněnému zákazu nošení burek na veřejnosti. Obava z islámu je pro mnohé pochopitelná v návaznosti na teroristické zločiny páchané pod rouškou svaté války. Ovšem včerejší hrůzná tragédie v Norsku ukazuje, že možná nebezpečí pro Evropu nečíhá za její branou, ale uvnitř ní samé.
Evropské země v současnosti hledají schůdná řešení, jak se s přistěhovalectvím a s ním spojenými proměnami jednotlivých společností vyrovnat. Přední politici států, které přistěhovalectví musí řešit v prvé řadě, jako Sarkózy, Merkelová a Cameron se nepřímo shodli na tom, že multikulturalismu nefunguje. Přesněji podle slov německé kancléřky doslova selhal. Jestliže postupná integrace menšin do společnosti pomocí zvláštních úlev nefunguje, kde tedy hledat nová řešení, když se návrat k uzavřeným národním státům zdá být nemožný.
Francie i Belgie se navzdory základním lidským svobodám a právům rozhodly zakázat nošení burek na veřejnosti, byť symbolizují vyznání určité skupiny lidí. A muslimové mají tak pouze dvě možnosti – buď se zákonům země přizpůsobit anebo odejít. Francie i Belgie tak v mnohém zavrhly myšlenky multikulturalismu a přistoupily k asimilaci.
Pro jedny krok vhodný uznání, pro druhé nenáviděná diskriminace. Podle jedněch porušení základních lidských svobod, podle druhých konec bezmezných svobod pro menšiny. Zákaz zahalování obličejů žen na veřejnosti má své příznivce i odpůrce. Zdali to bylo oprávněné rozhodnutí politiků či nikoliv, je na delší diskuzi a s největší pravděpodobností o tom nakonec rozhodne až čas. Evropa by si ale měla uvědomit, že ne všechna nebezpečí přicházejí zvenčí. Jednadevadesát obětí v Norsku by o tom mohlo vyprávět své.
