Píseň krysařova

S laskavým dovolením čtenářovým trocha poezie...

Píseň krysařova

Bedřich Zelenka

Agnes, mluvím teď s vámi

tak jak jsem si to kdysi přál

hleďte, je noc a my jsme sami

vy jste milá a já jsem král

a já jsem král a vládnu tichu

v něž se teď proměnil váš smích

cosi mě vábilo v tom smíchu

jak v dětství zvonky na saních

do rukou svých teď svírám vaši

a vy se tváříte jak klekání

já zas jak ovčák na salaši

když vezme jehně do dlaní

a k slovu nemám se. Snad bych lhal

kdybych vám řek, že jste mi vším

kdybych lásku vyznával

a hledal slova hledal rým

mám za sebou své pohádky

tak jako orel samotář

měl jsem rád Švédky, Chorvatky

a s těmi propil jsem svou tvář

mám za sebou své pohádky

i lež i ptáky žhavých slov

jež šeptají se před vrátky

a slyšet jsou až na hřbitov

a přece něco mám, co tíží;

snad je to jenom maličkost

a vám snad neublíží:

chtěl bych jen jednou, jen co host

zkrotit svou hroznou zvědavost

a vidět, jak se vaše oči tváří

když náhle muž, vší pýchy prost

se něžně skloní nad polštáři

zamkna váš výkřik objetím

taková mívám divná přání

když do své říše odletím

a toulám se až do svítání

tam také někde šibal vítr

nadnes Vás k ústům mým jak číš

má malá, rozpustilá Agnes!

Krysař tě volá. Neslyšíš?