Epilog

Až to přijde.

Epilog

Bedřich Zelenka

Nad mořem, kde jsem utonul,

vznášel se červený pták.

na samém dně jak somnambul

dosáh jsem nohou dlouhý vlak

a mrtev pokorně jsem plul

ve stínu ptáka na stráži,

kam smrt svou kořist odváží,

už jenom sen, jenž vyvanul,

už jenom vrak a zvlhlou sůl,

na strašné klidu nádraží.

Červený ptáku práce ukončené!

vidíš, jsi celý! A já se tolik bál,

zda se to moře nepřižene,

než bych ti křídla přidělal.

červený ptáku uvnitř bílý!

to všechno, co jsem lidem dal,

neseš teď v sobě jako král

a hlídáš, abych v nestřežené chvíli

z moře se nezved, co mám síly,

a tobě ještě jednu hlavu nepřidal!