Hlustvisihák - Anketa

Reportér: Dovolte... vy račte být, prosím, pan Hlustvisihák?    Hlustvisihák: Vy to nějak potřebujete vědět?  R: Ano. Já jsem z rozhlasu a děláme to pro anketu.   H: Pro koho?   R: Pro anketu!   H: To bude nějaká blondýna, že jo?   ...  Málo se to ví, ale i Hlustvisihák se dožil nových časů. Co o nich prozradil jistému rozhlasovému reportérovi?

***

Reportér: Dovolte... vy račte být, prosím, pan Hlustvisihák?    

Hlustvisihák: Vy to nějak potřebujete vědět?   

R: Ano. Já jsem z rozhlasu a děláme to pro anketu.   

H: Pro koho?  

R: Pro anketu!   

H: To bude nějaká blondýna, že jo? Nejste vy náhodou pan Šťouchl?   

R: To nejsem. Jsem mu nějak podobnej?  

H: Asi né. Von je malej, tlustej, plešatej.   

R: Tak vidíte.   

H: No jo, to byste se bejval musel móc změnit! Co potřebujete?   

R: Vaše odpovědi, pane Hlustvisihák. Víte, je to pro pořad "Jak to vidí", čili ve vašem případě "Jak to vidí pan     Hlustvisihák".   

H: A co jako jak vidím?   

R: Různá současná dění a tak. Helejte, abyste měl lepší představu, tak tadyhle vám dám takovej dotazník, tam to všecko máte, abychom na nic nezapomněli. Sledujte ho se mnou. Tak třeba tadyhle: "Pijete mléko?"

H: No - jeden čas jsem vám od rána do noci nepil nic jinýho!    

R: Jo? A kdy to bylo?    

H: Tehdá, jak jsem se narodil! Eště štěstí, že si to nepamatuju!   

R: Jinak paměť máte dobrou?   

H: Já nevím, čím to je: když někomu půjčím na pivo, tak si to pamatuju. Ale když někdo půjčí mně, tak to hned zapomenu!   

R: No ... to je úplně normální.   

H: To jste mě uklidnil. Já už s tím chtěl jít k psychiatrovi!

R: Byl byste schopen ukrást v samoobsluze máslo?   

H: Ne. To bych se bál, že budu mít vostudu. To spíš bych ukrad tu samoobsluhu.   

R: To byste ostudu neměl?   

H: Třeba jo, ale to už by mi nevadila!   

R: A myslíte, že by to šlo? Ukrást podnik?   

H: Nevím, jak je to teďko na Západě, ale u nás to jde. V tomhle se podle Západu neřídíme.  

R: Myslíte, že se v tom řídíme podle komunismu?   

H: To taky ne! Komunisti by si to líbit nenechali! Aby jim podnik někdo soukromně znárodnil!    

R: Jaký je podle vás rozdíl mezi bohatým a chudým manželem?   

H: No - bohatej pošle manželku do lázní, kdežto chudej si ji umeje sám!

R: A máme tu další otázku: Kdo je podle vás rasista?    

H: Třeba kapsář.    

R: Kapsář?    

H: Jo, kapsář, kterej vokrádá výhradně a pouze - bílý!   

R: Jaké by podle vás měly být paragrafy proti zločinnosti?    

H: Víte, já se těm zločincům divím, proč ty zločiny páchají sami. Teda osobně sami. Kdyby to nechávali dělat svoje nezletilý děti, tak by to u nás vůbec nebylo trestatelný. „Milej pane policajt, tu poštu přepad můj čtrnáctiletej kluk, tak vám do toho vůbec nic není. Maucta!"    

R: Vidíte, tady by pomohlo, kdyby zločinci nesměli mít děti!    

H: To by na to musel bejt paragraf: Když jste zločinec, musíte při styku s manželkou bejt vopatrnej!    

R: A myslíte, že by takový zločinec poslechl?   

H: Hm, to by se mu asi muselo pohrozit, že přijde vo řidičák!

R: S tím by mohla souviset i otázka, jak se díváte na naši prostituci.    

H: Na vaši? Vy jste prostitut?    

R: Né! Myslím jako naši českou!    

H: Takovou přímo národní, že jo. No tak v tom jsme proti Evropě napřed. Voni mají všude jen vykřičený domy, ale my už máme i vykřičený silnice!

R: Dále tu máme otázku: občanská a mezilidská lhostejnost. Co si myslíte o sobě - jste lhostejný?    

H: Já nevím, mně je to jedno. Víte, tuhle u nás v baráku jeden současnej hudební skladatel zase zpíval nějakou tu svojí ultramoderní skladbu, jenže pak se ukázalo, že tentokrát to nebyl zpěv, ale volání o pomoc. Akorát že to znělo úplně stejně, jako když jindy zpívá. A pak se divte, že mu nikdo nešel pomoct!

R: Jak hodnotíte současné trendy v manželství?    

H: Stejně jako módu!    

R: Prosím?    

H: No - rozvody jsou velká móda - dneska je člověk, kerej není aspoň dvakrát rozvedenej, zavostalej nekňuba!  A kdyby byli takoví všichni, tak by bulvární noviny zkrachovaly! Koho by zajímalo, že ňáká zpěvačka má svýho manžela ráda? A kdyby tam k tomu eště vytiskli, že všichni poslanci poctivě pracujou, tak druhej den už by takový noviny byly bez čtenářů!

R:  A teď trochu logiky ... Proč se hřebík neohne, když je to zapotřebí?    

H: Protože má pevnej charakter.    

R: Aha, a proč se tedy ohne, když má držet rovně?     

H: Protože má na to vlastní svobodnej názor!    

R: To zavání politikou! Jak se, pane Hlustvisiháku, díváte na současnou politiku? Třeba na mezinárodní vztahy? S Němci například?    

H: Jak se dívám na Němce? No, to sou lidi skoro jako my. Kdyby mluvili česky, tak byste ani nepoznal, že jsou to Němci. Jak říkám, jsou jako my, akorát že kolem sebe neumějí udělat takovej svinčík jako my Češi!

R: Myslíte si, že je naše země v dalekém světě známá?    

H: Určitě! Nedávno mi vyprávěl známej, von je námořník, jak ztroskotal na ostrově Hua Hua. Když ho domorodci vytáhli z vody na břeh, zeptali se ho: „A vodkud seš?" A von řek: „Z Počernic!" A voni na to: „A z kterejch? Z Horních nebo Dolních?!"

R: Chtěl byste se, pane Hlustvisiháku, zúčastnit televizní reality šou?    

H: To je ten Vy vole big brúdr, co? No okamžitě! Pro mě není nic snadnějšího, než chodit celej den v podvlíkačkách a kecat a bejt za to slavnej a multimilionář!

R: A co reklama?    

H: Myslíte ty bilbordely na dálnici? To se nedívám, páč nemám auto.    

R: No tak řekněme v televizi.    

H: To sleduju, a s napětím! Jak se to rychle vyvíjí! Víte, my teď doma vždycky hádáme, na co asi která reklama je. Ale někdy je to hotová disciplína k maturitě! Když třeba stádo africkejch slonů rozšlape tržiště a vona je to nakonec reklama na novej mobil! Vono je zajímavý u toho sledovat i to, co mezi filmařema zrovna letí. A nejenom v reklamě.     

R: Dneska si hodně oblíbili výbuchy, že?    

H: No jo, kór když je film barevnej. V černobílým to nebylo vono!    

R: Taky se teď hodně žádá proskakování zavřeným oknem.    

H: A projíždění výkladní skříní. Nebo nošení výbušnin za ňadry. To víte, v tom je holt ten pokrok. Von ten bin Ládin je velkej učitel!

R: Tak změňme téma. Posloucháte rozhlas?    

H: To jo. Ale dá to hodně práce.    

R: Jaké práce?     

H: Hrozně se u toho naběhám.     

R: Jak to?    

H: Když tam někdo něco povídá, tak to musím jít zesílit, abych mu rozuměl. A jak začne hudba, tak to zas musím honem ztlumit, aby mi nepraskly bubínky.

R: A poslední otázka: Co byste dělal, kdybyste přišel o práci?     

H: No co! Něco bych proved, aby mě zavřeli! Tam bych měl zadarmo stravu, doktora a televizi. Na váš účet!    

R: Tak vám pěkně děkuju, pane Hlustvisihák! Buďte zdráv!     

H: Veselý doživotí!