Slovo charisma je takové divné. Zní jako lékařská diagnóza. Jako by se na vás obvoďák znepokojeně podíval a sdělil vám, že máte vyšší krevní tlak, artrózu a charisma.
Vždycky jsem si myslela, že kvalita člověka je dána součtem jeho vlastností, morálních kvalit, profesních znalostí, laskavostí, zdvořilostí či čistým charakterem a dá se poměřovat z nejrůznějších úhlů. Avšak nejlépe je posoudí a ocení ti lidé, s nimiž se zkoumaný jednotlivec dlouhodobě stýká.
Myslela bych si to i nadále, nebýt nejrůznějších mediálních anket. Redaktor se třeba zpovídaného zeptá, co by mohl říct na adresu svého kolegy, který se - dejme tomu - v poslední době blýskl precizním výkonem při premiéře nové divadelní inscenace, moderoval bez nároku na honorář několik charitativních akcí, neohroženě odletěl pobavit naše vojáky do Afghanistánu a pravidelně chodí venčit jezevčíka Tondu, načež se celebrita zamyslí a odvětí, že na tomto umělci ji nejvíce zaujalo jeho charisma. Pokud si takových názorů přečtete či vyslechnete větší množství najednou, zděsíte se, že charisma dnes znamená víc než maturita, a člověk aby se bez něj pomalu bál vynést do popelnice i koš se smetím.
Přitom samotné slovo charisma je takové divné. Zní téměř jako lékařská diagnóza. Jako by se na vás obvoďák znepokojeně podíval a sdělil vám, že máte vyšší krevní tlak, artrózu a charisma. Charisma je navíc velice individuální a těžko uchopitelné. Definovala bych jej jako nevysvětlitelnou přitažlivost, jemné kouzlo osobnosti, na něž jeden zabere a druhý nikoli. Jestliže jsem donedávna měla pocit, že pro šarmantního herce Seana Conneryho vyplýtval Stvořitel až do jeho zralého věku takovou dávku charisma, že dalších dvaašedesát čekatelů stojících ve frontě za ním, odešlo s nepořízenou, pohleděla nedávno kamarádka na jeho mužnou fotografii, byl to snímek z filmu Skála, herci v době natáčení bylo 66 let a vypadal stále skvěle, takže kamarádka na tu fotku koukla a odfrkla: „Prosím tě, takovej dědek...“
Charisma je samozřejmě i záležitost takřka živnostenská. Například Karel Voříšek by bez něj těžko mohl hlásit večerní zprávy, zatímco řezníku Motyčkovi by bylo houby platné, pokud by s ním neuměl vykostit vepřovou kýtu.
Nedávno jsem narazila na informaci, že charisma sice bylo někomu dáno do vínku už od kolébky, ale komu ne, může ho dodatečně natrénovat. A nezáleží na tom, jsme-li malí, tlustí, křivonozí či plešatí. I s bradavicí pod okem z nás může prýštit fluidum všemi směry. Jedna cesta nabízí svůj vzhled vylepšit (držet dietu, změnit švadlenu, navštívit plastického chirurga...), ale pokud touto trasou jít nemůžeme či nechceme, pak postačí, když začneme mít rádi sami sebe takové, jací jsme.
A věřte funguje to. Cožpak bych mohla napsat tak dobrý blog bez správně naštelovaného charisma? Co si to mumláte, vy, s tou bradavicí pod okem? Že jste si ničeho nevšimli? Ach jo, tak to abych šla hledat telefon na nějakého plastického chirurga.
