Tento test prý zvládne každý, kdo si umí odplivnout a důkladně zatřepat ampulkou. Já to evidentně nejsem.
Antigenní samotestovací test ze slin je možno absolvovat v pohodlí domova. Nepotřebujete mít k ruce žádnou kvalifikovanou osobu, protože k tomuto druhu odběru je kvalifikovaný každý. Tedy každý, kdo si zvládne odplivnout a zatřepat ampulkou. Je pro mě nemilým překvapením, že to já nejsem. Cožpak o tu lahvičku a potřásání, z toho bych mohla maturovat, ale ty sliny, ježiši, to je hrozný. Vůbec nejde o to, že bych se upejpala, neposkytuji vzorek tělesné tekutiny poprvé. Například na urologii odevzdávám naplněnou zkumavku raz dva. Navíc při slinném testování si nemusím odložit ani kapesník, natož spodní prádlo. Jenže co jsem to vyfasovala od zaměstnavatele za testovací záludnost, to je hrůza.
Z krabičky vylovím malý sáček a potřebuji do něj vyplivnout něco slin. Testování se provádí ráno před odchodem do práce, dělá se nalačno, dvě hodiny před tím nesmím jíst, pít, kouřit, možná si nesmím ani zabrečet nebo se zpotit, ale to si nejsem jistá. Nikdy mě nenapadlo, jak vyschlá ústa mám ráno po probuzení. Veškeré vlhko je to tam. Jako bych za kuropění během spánku hulákala na hokeji nebo dvě hodiny bez přestávky přednášela verše. Rejdím jazykem z jedné strany úst na druhou, ale nic, slinění se nedostavuje. Za to se dostavuje ukrutná žízeň, protože jsem zvyklá se hned po procitnutí důkladně napít. Jenže nesmím. Po čtvrt hodině je slinící sáček stále prázdný. No přece nejsem taková padavka, nějak to jít musí.
A tak si začínám dělat laskominy. Myslím na řízek s bramborovým salátem, na grilované kuře, na maminčinu svíčkovou a na zmrzlinový jahodový pohár s vysokou šlehačkovou čepicí. Teď už nemám jen žízeň, ale i hlad. Leč vlhko v ústech žádné. V nouzi jsou některé vzpomínky užitečné. Mně se právě vynořila z paměti ta, jak v zubařském křesle s dokořán otevřenými ústy, když nesmím během zákroku polknout, vždycky sliním jedna radost a odsávačka má posvícení. Teď by se mi to hodilo. Zaháním tedy vidinu hostiny a přenáším myšlenky do zdravotního střediska. Slyším zubní vrtačku, cinknutí dlátka na sklovinu o zubní zrcátko… představy to jsou tak živé, až je mi trapné, že nemám vyčištěné zuby, to se před antigenním odplivnutím taky nesmí. Navíc si uvědomuji jeden roztomilý paradox. Moje zubní lékařka se totiž jmenuje Flusserová. No tohle až jí budu vyprávět…
Asi takhle, nakonec jsem to dokázala, ale při odchodu do zaměstnání mě při letmém pohledu do zrcadla napadlo, že vypadám zbědovaně, jako bych stála půl dne před bankomatem a nemohla si vzpomenout na svůj PIN.
P.S. Tímto martýriem procházím každé čtvrteční ráno již pár týdnů a průběh akce je stále stejný. Zatím jsem nevyplodila žádnou myšlenku, která by mi ke kvalitnímu slinění dopomohla. Nemáte pro mě nějaký zaručený návod?
