Pokud vás nenapadá, co společného může mít vyškvařené vepřové sádlo s významným českým kardiochirurgem Janem Pirkem, pak čtěte dál. Jestli tvrdíte, že znáte správnou odpověď, pak pojďte blíž, ať vám můžu sáhnout na nos.
Když jsem dnes ráno zahlédla, kolik lidí v předtuše krásného dne vyrazilo do práce na kole, vzpomněla jsem si na podobně slunečný den před dvěma lety. Konal se tehdy 7. ročník veřejné cyklotour na podporu léčby onkologicky nemocných dětí „Na kole dětem“. A jedna ze zastávek byla na našem náměstí. To víte, že jsem se šla kouknout. Vidět na vlastní oči peloton cyklistů, kteří ve prospěch dobré věci již osmý den statečně šlapou do pedálů, byl velký zážitek.
V čele jezdců okusil jako první kočičí hlavy velvarského náměstí zakladatel celého projektu, slavný jezdec na historickém vysokém kole, Josef Zimovčák. Jsou chvíle, kdy má člověk chuť smeknout. Šlapání na metr a půl vysokém kole bez převodů není pro třasořitky. Kdyby mě šlachovitý pan Zimovčák viděl frčet na mém motorovém kole, možná by si šel odplivnout. Co je platné, že se na něm proháním kvůli zhoršenému astmatu a alternativu poctivé jízdy provádím doma v blízkosti čističky vzduchu na rotopedu.
A za chvíli jsem si při pohledu na dalšího člena pelotonu – významného českého kardiochirurga, profesora MUDr. Jana Pirka - vzpomněla na kamarádku Evu. Před nedávnem téhle sportovně zdatné, štíhlé šedesátnici doporučil obvodní lékař rozbor krve. Aby nemusela vážit cestu na středisko ještě jednou, pan doktor usoudil, že od snídaně už uběhlo hodně času a kolem jedenácté dopoledne by Eva mohla být už zase nalačno a odběry by tedy mohly proběhnout ihned. Zdravotní sestra se před puštěním žilou pacientky přece jen ještě pro jistotu zeptala, jestli ráno snídala? A když dostala souhlasnou odpověď, tak se stále ještě s úsměvem na rtech, protože předpokládala maximálně cereálie s mlékem, otázala, co že to paní inženýrka posnídala. A Eva zahanbeně přiznala: „Dva krajíce chleba se sádlem.“
Eva netuší, jestli její odpověď sestřičku pohoršila či pobavila, ale krev jí ten den nevzala.
Určitě si teď říkáte, kde v této příhodě vidím nějakou asociaci s profesorem Pirkem? Jestli jste vydrželi číst až sem, tak já vás teď odměním. Na vlastní oči jsem viděla, jak si pan profesor namazal krajíc chleba škvarkovou pomazánkou a s chutí se do něj zakousl. Pokud tedy někdo z přihlížejících očekával, že zachránce lidských srdcí sesedne po takové štrece z kola a začne se asketicky shánět po brokolici, tak ostrouhal.
A mně bylo při pohledu na jeho štíhlé, vysportované tělo jasné, že i kdybych na svém elektro-bicyklu šlapala od nás až do Luhačovic, měla bych v cíli nárok tak maximálně na Vincentku a na svazek ředkviček. Jó, voňavé škvarky si musíme nejdřív pravidelným sportováním zasloužit.
Ať žijí tak krásné dny, jako je ten dnešní, a taky zdravá těla a projekty pro zdraví ostatních!!!
