Slovo charisma je divné. Zní téměř jako lékařská diagnóza. Jako by se na vás obvoďák znepokojeně podíval a sdělil vám, že máte vyšší krevní tlak, artrózu a charisma.
Vždycky jsem si myslela, že kvalita člověka je dána součtem jeho vlastností, morálních hodnot, profesních znalostí, laskavostí, zdvořilostí či čistým charakterem a dá se poměřovat z nejrůznějších úhlů. Avšak nejlépe je posoudí a ocení ti, s nimiž se zkoumaný jednotlivec dlouhodobě stýká.
Myslela bych si to i nadále, nebýt nejrůznějších mediálních anket. Taky jste si toho všimli? Redaktor se třeba zpovídaného zeptá, co by mohl říct na adresu svého kolegy, který se, dejme tomu, v poslední době blýskl precizním výkonem při premiéře nové divadelní inscenace, moderoval bez nároku na honorář několik charitativních akcí a pravidelně chodí venčit jezevčíka Tondu, načež se celebrita zamyslí a odvětí, že na tomto umělci ji nejvíce zaujalo jeho charisma. Pokud si takových názorů přečtete či vyslechnete víc najednou, zděsíte se, že charisma dnes znamená víc než maturita a člověk, aby se bez něj pomalu bál i vynést koš se smetím.
Přitom samotné slovo charisma je takové divné. Zní téměř jako lékařská diagnóza. Jako by se na vás obvoďák znepokojeně podíval a sdělil vám, že máte vyšší krevní tlak, artrózu a charisma. Charisma je navíc velice individuální a těžko uchopitelné. Definovala bych ho jako nevysvětlitelnou přitažlivost, kouzlo osobnosti, na něž jeden zabere a druhý nikoli. Vždy jsem obdivovala šarmantního herce Seana Conneryho, na kterého vyplýtval Stvořitel až do jeho zralého věku takovou dávku charisma, že dalších dvaašedesát čekatelů, kteří stáli ve frontě za ním, odešlo s nepořízenou, a kamarádka koukla na jeho mužnou fotografii z mého oblíbeného filmu Past a odfrkla: „Prosím tě, takovej dědek...“
Nedávno jsem narazila na informaci, že charisma sice bylo někomu dáno do vínku už od kolébky, ale komu ne, může ho dodatečně natrénovat. A nezáleží na tom, jsme-li malí, tlustí, křivonozí či plešatí. I s bradavicí pod okem z nás může prýštit fluidum všemi směry. Jedna cesta nabízí svůj vzhled vylepšit (držet dietu, změnit švadlenu, navštívit plastického chirurga...), ale pokud touto trasou jít nemůžeme či nechceme, pak postačí, když začneme mít rádi sami sebe takové, jací jsme. Je to, jako bychom poslali navštívenku a charisma ji přijalo a dostavilo se. A věřte funguje to. Cožpak bych mohla napsat tak dobrý blog bez správně naštelovaného charisma?
Co si to tam mumláte, vy, s tou bradavicí pod okem? Že jste si ničeho nevšimli? Ach jo. Tak v tom případě už mě nezdržujte. Jdu zkusit přetékat štěstím a trénovat svou jedinečnou osobnost.
