Kdy puberťáci rodičům nevěří?

Děti jsou nejdříve maličké, důvěřivé a rodiče jsou v jejich očích rovni bohům. Ale pak se to někde zlomí.

A pokud přímo nezlomí, tak alespoň nakřápne. Ne nadarmo je hlavním bodem dospívání odbojový přístup takřka ke všemu, co vyjde z úst dospělých osob – rodičů zejména. Se začínajícím školním rokem lezeme potomkům na nervy nejvíc. To je pořád nějakých doporučení, příkazů, nabádání, domlouvání a někdy – nedej bože – i doprovázení ke škole.

Chtěla bych se mezi ty výchovné zářijové souboje vmísit a odlehčit je třeba tím, že na chvilku omládnu a vnořím se do pubertálních myšlenek. Pak bych mohla argumentovat asi takto:

MY PUBERŤÁCI RODIČŮM NEVĚŘÍME, ŘÍKAJÍ-LI NÁM

že

Ta rovnátka nám opravdu moc sluší

že

Když nám v osmé třídě rodiče přijdou naproti ke škole, tak nám to všichni spolužáci budou závidět

že

Vytetovaný nápis na našem těle není způsob, jak se zdokonalit ve čtení

že

Barvení vlasů na zeleno není ekologické

že

Častým opisováním od souseda se nám kazí zrak

že

Dredy jsou pletené doupě pro parazity a hmyz

že

Ze všech předmětů, ze kterých máme horší známky, oni měli jedničky

že

Když máme děravé ponožky, sandály nejsou vhodná obuv

že

Pohlavek je nejlepší masážní prostředek pro růst vlasů

že

Učitel je taky jenom člověk

že

Čtvrthodinové uklízení pokojíčku nás potěší víc, než hodina na internetu

že

Našim rodičům prý bylo kdysi úplně stejně let, kolik je dnes nám

Pokud vám teď přišlo líto, že vaše děti už nejsou maličké a vy v jejich očích rovni bohům, pak vězte, že vám se povedlo mnohem víc, než se usadit na nebesích. Vychovali jste samostatně uvažujícího člověka se spoustou – sice nezralých – ale originálních myšlenek.

Tak pěkný školní rok!!!