Psychologové tvrdí, že příjmení nás ovlivňují více, než jsme si ochotni připustit. Je to možné. Nevím, jak se jmenujete právě vy, ale uznávám, že některá jména jsou doslova zavazující.
Patříte-li mezi nositele příjmení Veselý, Švanda nebo Kašpárek, nesmíte pokazit dojem a chodit světem jako morous. Čeká se od vás totiž samozřejmá špetička smyslu pro humor. Jestliže ho nemáte, měli byste mít po ruce vždy alespoň nějakého legračního příbuzného nebo výplatní pásku se směšně malou sumou, abyste nezklamali.
Mít laskavé a radost slibující příjmení je nevděčné, protože naopak pan Bednář nemusí nutně o volných sobotách vyrábět štoudve a Stoklásek si nejvíc užívat na žních. Neočekává se ani, že pan Brzobohatý je předurčen k tomu, aby mu při uzávěrce našli manko a paní Prachatá k nepřiměřeně vysokému penzijnímu připojištění. A raději ani nemyslet na to, jaké výkony by měli dle zakořeněné tradice podávat pánové Nezbeda, Šejdíř a Bobek.
Kdyby se měla brát symbióza příjmení a povahových vlastností doslova, pak nemám představu, čím by měla vynikat třeba paní Konvrzková nebo pan Cajthaml. A naopak docela přesně tuším, čím vším nevynikají pánové Malý a Krátký (zakrslým… ušním lalůčkem, třeba). Ale na druhé straně nomen omen u mnoha lidí skutečně funguje. Vzpomeňme třeba věhlasného gynekologa MUDr. Šuka a botanika Václava Větvičku. Leckdo se vlídně usměje, když si na vizitce předsedy Společnosti pro výživu přečte jméno Petr Tláskal a v Blansku ho na chirurgii ošetří doktor Řezník.
Jedno je však jisté. Za své jméno se nikdo nemusí stydět, natož ho zapírat. Není to cejch, vyfasovali jsme ho stejně jako barvu očí a velikost chodidla. A tak se pan Pšouk může klidně stát jednou ministrem zdravotnictví, Adolf Šupák může být ten nejlaskavější člověk na světě a Robert Nemrava se červenat i u výlohy se spodním prádlem.
Proto skutečně nechápu, proč se kamarád s tak nevinným příjmením, jakým Kaznějovský bezesporu je, ke svému jménu neznal. Když k němu do kanceláře nedávno vrazil manžel jeho kolegyně, s níž byl Kaznějovský minulý víkend jako na služební cestě, a rozčileně se ho vyptával, kde najde referenta Kaznějovského, tak zbaběle přiškrceným hlasem pípnul, že Kaznějovský sedí o patro výš a on se jmenuje Zindulka.
