Život není pouze obyčejný

Tento příběh se skutečně odehral mé blízké příbuzné, protože však nás v okolí všichni znajím nepomůže mi ani záměna jmen. Pokud se o tomto článku tetučka doslechne, nebo si ho přečte, snad mi odpustí, protože ji mám velmi ráda.

Úplný začátek tohoto příběhu se stal vlastně před téměř 75-ti lety. Tehdy moje prateta, která na chudobném Valašsku nemohla najít žádnou práci, odešla sloužit do Prahy k rodině váženého profesora, měla se u nich dobře a vlastně jí navštěvovali každým rokem i jejich potomci a taky před dvanácti lety se zúčastnili jejího pohřbu. Proč se vlastně tetička z Prahy vrátila do chudobné chaloupky? Docela prozaicky, na jedné tancovačce se bláznivě zamilovala do nádherného muzikanta, jenže ouha, jaksi jí zapomněl říct, že je ženatý se ženou z významné rodiny. Dopadlo to tak, jak to obvykle bývá, služka otěhotněla a před porodem se vrátila k rodičům. Tak to u chudobných lidí v té době bývalo, jednak již nebyla nejmlaší a dítě si chtěla ponechat. Snadné to neměla, to víte dědina v té době. Peněz nikde a tak její dcera Janka vyrostla u staříčků a protože moje máma byla jedináček, tak spolu žily jako sestry a dodnes jsou vlastně pevná rodina i když je život zavál každou jinam, vědí o sobě všechno. Moje máma je přece jen starší a tak si pamatuje, že jednou přijela nějaká madam z Prahy s velkým medvědem, manžel se ji přiznal, že má levobočka a protože byli bezdětní, tak přemlouvala matku Janky, aby jim ji dala, pochopitelně nedostalo se jí sluchu, dokonce ani holčičku neviděla, protože ji její maminka raději zavřela do komůrky v obavě, že by o ni mohla přijít. Dáma již více nepřijela a na celou záležitost se pozapomnělo. A léta plynula, nikdo se již o skutečného otce nezajímal a vlastně nikdo neznal jeho jméno, čas zhojil všechny rány, shodou okolností se Janka zamilovala do synka, který měl více štěstí než ona, jeho otec ho měl taky se služkou, také jeho manželství bylo bezdětné a tak pan statkář donutil manželku, aby Lojzka adoptovali. Ráda ho neměla, ale ubližovat si mu nedovolila, co se ovšem stalo s jeho pravou matkou se již nedozvíme, na chudých lidech nikomu nezáleželo… Manželství Janky s Lojzkem trvá dodnes, žijí spolu velmi dobře a je s nimi ohromná legrace, když se vídáváme. Strýc dokáže chrlit takové zážitky, že se nechce ani věřit, zda jsou pravdivé. Teta Janka je ještě dnes velmi noblesní žena, má skvělé vystupování a je úplně jiná, než lidé z okolí. Zřejmě podědila geny i podobu po biologickém otci, ale nikdy se o tom nespekulovalo. Jaké bylo překvapení, když před rokem o prázdninách u nás zazvonil cizí muž říkal mamce, že hledá starou paní,tedy pratetu, která již dlouho nežije, jiné jméno neznal, ptal se prý ve vesnici, skoro nikdo již nevěděl kdo to byl, až si jedna stará babička vzpomněla, že to byla sestra mého dědečka a tak ho poslala k nám. Maminka byla nejdříve nedůvěřivá a zdráhala se pozvat cizince dál, až jí řekl koho hledá a proč, tedy řekl rovnou, že hledá svoji nevlastní sestru o níž neměl dosud tušení, až jeho otec zemřel, matka již dávno nežila a on vyklízel byt a narazil na rodný list, kde byl jeho vlastní otec uveden. Rodiče jim nikdy nic neřekli a tak volal mladšímu bratrovi: „Představ si, vypadá to, že někde ve světě snad žije naše sestra!“ Poradili se a zahájili pátrání, ten starší měl více času a tak se rozjel na matriku do vedlejší vesnice, zjistil, že hledá správnou osobu a tak se vypravil do naší vesnice. Moje maminka mu řekla, že teta Blažena již dávno nežije, ale Janka je provdána v sousední vesnici a poslala ho tam. Ve svém úžasu zapomněla nažhavit telefon, všechno se jí zdálo nepravděpodobné. Pan jel, všude liduprázdno,dnes již nejsou vesnice plné lidí, jako tomu bývávalo dříve až konečně uviděl člověka, který zametal cestu před restaurací(zaujala ho podoba muže), zeptal kde bydlí paní Jana a Igor mu odpověděl: „To je moje máma“. Tak se navzájem představili, vysvětlil mu, jak to má objet a vběhl domů, kde řekl své ženě Ivě, že má mamka asi bratra, ta neváhala a přes zahrádku sprintovala k tchýni: „Mamko, nelekněte se, za chvíli u vás zazvoní váš bratr!“ Teta zkoprněla, zalapala po dechu a otvírat dveře šla velmi rozpačitě, přece jen to byl pro ni šok. Člověk za dveřmi vypadal, jako by ji z oka vypadl, po vzájemném vysvětlování, jí padl kolem krku: „Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě našel, to bude brácha rád, až mu zavolám, on se bál se mnou jet, že nás vyženeš. Oba jsou poměrně mladší než Janka, nakonec tedy manželství jejich otce nebylo bezdětné, ale vyprávěl ji, ať je ráda, že svého otce nepoznala, byl to velmi pedantský člověk, alkoholik,který měl rád pouze sám sebe a o vlastní děti žádný velký zájem neprojevoval, pouze když je seřezal za každou maličkost, prostě bohém v kombinaci s vojákem. Dohodli se, že se setkají nejdříve bratři s partnery, aby si vůbec ujasnili, kdo je kdo, oťukají se navzájem a zjistí, zda si mají o čem povídat. Setkání se uskutečnilo, přivezli Jance fotku otce a když jsem ji později uviděla, tak ze mne vypadlo: „Já se již nedivím, že teta se zamilovala, taky bych si dala říct!“ Teta vypadá úplně stejně. Všechny tři rodiny se výborně bavily, jen si teta povzdechla: „Škoda, že je to tak pozdě, jsem již tak stará, bolí mě celý člověk, jak bysme si to mohli užít třeba před dvaceti lety… To bych si všeho jinak užívala. Setkali se již několikrát, padli si vzájemně do noty, jen litují těch promeškaných let, snad se ještě trochu užijí a jejich děti se navzájem sblíží a získají novou rodinu. Zatím zájem neopadl a pokud od tetičky vím, navštěvují se, telefonují si. Potom prý, že život nepíše romány a nebylo třeba ani „Pošty pro tebe!“