Ženský pohled na sport

Panuje všeobecný názor, že sport je záležitost mužů a ženské ať se do toho nepletou, stejně ničemu pořádně nerozumí. Měly by si hledět kuchyně, nešití a pletení. Jsou však mezi námi přece jen vyjímky.

Ženský pohled na fotbal Občas přemýšlím proč je sportovními komentátory považován za sport číslo jedna právě fotbal, který sledují téměř většinou muži, žen, které fotbalu rozumí je velmi málo. Průměrná žena uvažuje, co ten její miláček vlastně tak šílí, když je nějaký zápas v televizi, to se již předem plánuje, jak si přehodit směnu, manželka nesmí u sledování ani pípnout a to nepíši o těch, kteří šílí přímo na hřištích, za jakéhokoliv počasí, případně chodí na televizi do hospody, tam je ta atmosféra asi ta pravá, to se zapije vítězství i porážka. Žena marně přemýšlí, co vlastně ten její na té kopané vlastně vidí. Nejdříve se hrají hymny, hráči si vymění vlaječky a pak se začnou navzájem okopávat, podrážet si nohy a teprve až rozhodčí pískne, tak se jako omlouvají. Pokud je někdo napomenut, či nedej bože vyloučen, to jsou nádherné ublížené scény, lépe by to nesehráli ani profesionální herci. Stále se tam někdo povaluje, ufňukané primadony, které potom vstanou a nic jim není, hlavně, že si vykoledovali nějakou tu kartu, nebo alespoň trestný kop. Věčně se postává a pokulhává, při vhazování od postranní čáry se zdržuje, porušuje pravidlo, že hráč nestojí na místě, kde k autu došlo a nakonec hodí stejně míč přímo na kopačky protihráče. Takový odkop od branky, to je předem darovaný míč druhé straně. Když již dojde konečně po nekonečné době k vyložené šanci, tak se ten ubožák tak lekne, že místo střely volí přihrávku obsazenému spoluhráči, pokud přece jen se odváží vystřelit tak většinou rovnou do náruče brankáře, nebo z pár metrů netrefí tu obrovskou bránu. Nejlépe umí naši hráči hrát malou domů a největší sranda je, když si dají vlastence. Pokud náhodou dají přece jen gól, může se celý ten mužský národ zbláznit radostí, že další tři dostanou, tak za to může vždy trenér. Co tedy tak oslnivého muži na tomto sportu vidí? A zač vlastně ty mátohy na hřišti berou ty nekřešťanské peníze? Vždyť kolik zápasů má skutečně velkou sledovanost? U nás určitě ne, když vidíme ty poloprázdné ochozy. Na závěr si navzájem vymění propocené dresy a to je vlastně celá ta sláva. Tak vážně netuším, co ti chlapi vlastně skoro dvě hodiny, pokud se neprodlužuje, či nekopou penalty, to se tam předvádí ještě déle, vidí? Hokej to je paráda Hokej? Tak to je docela jiné kafé! Nemyslím tím naši žalostnou ligovou úroveň, ale zápasy reprezentační sledují hodně i ženy, tam se něco skutečně děje. Urostení krásní chlapi, úžasná rychlost, nebojí se žádné rány, panečku to je docela jiný zážitek. To se mění něžné pohlaví v zuřívé fanynky, které by z fleku mohly nahradit televizní komentátory. Každá ví dobře, že rozhodčí píská pro druhou stranu, vidí naše neexistující fauly a záměrně nevidí ty z druhé strany. A ty nervy, kdy se vede o branku, či o tu jednu prohrává, to i ta nejsvědomitější hospodyňka nechá večeři večeří a mnohdy z ní padají slova, která v běžném životě snad ani nezná. Při hokeji se dokáže žena rozčilit, že rozhodčí nerozezná bodyček od faulu, křičí při každém naražení našeho hráče na mantinel, že naši dělají totéž, je pochopitelně v pořádku. Hráči většinou ukázněně odcházení na trestnou lavici, pravda někdy se hádají a porvou, ale to patří jaksi k věci. Zákroky brankářů často patří do říše snů, jen kdyby to tak ovládali ti naši, to by pak bylo terno. Ještě tak kdyby naši hráči ovládali lépe přihrávky a viděli volné hráče a dokázali přibruslit soupeře… Pokud se zápas náhodou, tedy většinou nepovede, tak to ovlivnil rozhodčí, vypíná se televizor, protože hymna soupeře nikoho nezajímá. To při našem vítězství je slávy, objímání, celé rodiny stojí při hymně v pozoru, jen valná většina hráčů stojí nedbale, někteří snad ani neumí vlastní hymnu. Podle žen by měl být národním sportem určitě hokej, tady příjmy hráčů nikdo neřeší… Hokej rodiny stmeluje i když ani zde si muži neodpustí ironické poznámky vůči svým něžným polovičkám a stále je poučují. Co takhle krasobruslení? Sport, který valná většina mužů nesnáší a přímo ignoruje, je krasobruslení. Tento nádherný sport je výhradně doménou žen, ne všech, každá nemá smysl pro krásno a nedokáže ocenit ani náročnost tohoto sportu. Ty, které nadšeně čekají, na tento opomíjený sport, často hledají vysílání přes internet a v novinách si nepřečtou skoro nic, tam tak akorát někde dole se tísní pouze, kdo to vyhrál. Přitom je to obrovsky náročný sport na fyzičku, schopnost uměleckého prožitku, vžít se do hudby, která dokáže strhnout diváky. Příšerně drahé kostýmy a pokud nemají sportovci, třeba i sebetalentovanější, zámožné rodiče, štědré sponzory a dobrý tým spolupracovníků, tak je absolutně bez šance se prosadit. Největším zádrhelem jsou rozhodčí, nepomohly žádné revoluční změny pravidel, stále rozhoduje slavné jméno či národnost, to pak takoví závodníci mohou padat jako zralé hrušky, mají lepší známky, než ti, kteří zajeli své životní jízdy. Jen ti naši jaksi nezvládají psychiku a to nejen krasobruslení, ve strachu, že by snad mohli vyhrát, tak na velkých závodech předvádějí všechny chyby, které nezvládli snad ani v trénincích. Reakce našich mužských poloviček: „Jak se můžeš, prosím tě, dívat na takovou blbost, vždyť je to všechno na jedno brdo!“ Někteří neváhají požít ani nepěkná slova, že je to sport b……, zkrátka vůbec nedokáží ohodnotit, tu krásu, rychlost, úžasné krokové pasáže. To my ženy sice brbleme nad výroky rozhodčích, ale to je asi tak všechno. Když se chce bavit žena, tak opravdu musí buď mít svůj televizor, nebo poslouchat hloupé komentáře na svou adresu. Někdy se smíří s tím, že jde její druhé já spát, mnohdy raději ustoupí, aby její miláček nešel raději do hospody. A takových rozporuplných sportů je. Pokud nejde náhodou o olympijskou medaili, to se většinou obětují naše silné polovičky a sice s hloupými poznámkami, ale přece jen usednou k televizi, vždyť tě nadějí zas tolik nemáme. Kdo je tedy vlastně tolerantnější? Pokud nemá každý vlastní televizor, tak většinou žena raději ustoupí, buď žehlí prádlo, plete, nebo si čte knížku, aby pán tvorstva nešel raději do hospody.