Zamyšlení nad nečinností Národní rady zdravotně postižených

Sleduji to již delší dobu, co je v jejím čele pan Krása, činnost této organizace absolutně bezzubá, pouze se ustupuje vládě, která se hojí na bezbranných lidech.

Nepochopím však media, která by měla být nestranná a informovat o skutečnostech, která ovlivňují životy všech občanů, ne pouze zdravotně postižených. Kde je nějaká novinářská etika? To se již dnes nenosí? Teprve v posledních dnech se snad všichni probudili a začínají na na nás hrnout oznámení, které již nelze zvrátit. Kde všichni byli! To se skutečně nikdo nezastane těch, kteří nemají ostré lokty? Nebo jim jejich zdravotní handicap ani neumožňuje se bránit? Skutečnost je opravdu vážná, posudkoví lékaři rozhodují od stolu, aniž by vůbec pacienty vidělí, neberou v potaz zdravotní dokumentaci. Pokud se k něčeme vyjádříte, stejně je již předem rozhodnuto a neslyšela jsem o nikom, kdo by vyhrál odvolání. Hyeny se nepodrazí. Vždyť jsou odměňová podle kritérií, zadaných vládou, tedy ožebračovat ty nejslabší. Nejhorší je, že zázračně uzdravují lidi, kteří skutečně žádnou práci neseženou a odkazují je k životu v nedůstojných podmínkách. Často takový člověk potřebuje pomoc a služby, které si není schopen sám vykonat. Jenže jaksi nemá za co. Kde se tedy mají lidé odvolat, když proti rozhodnutí není odvolání? V dnešní době, jak jsem zjistila, panuje mezi lidmi značná neinformovanost. Nedávno jsem radila jedné paní, jak má vůbec postupovat při vyřizování žádosti o invalidní důchod, jejího manžela po mozkové příhodě. Byla mi velmi vděčná, protože spoléhala na lékaře, kteří většinou téměř nic neporadí, nakonec to není v jejich kompetenci. Zaměstnankyně na sociálních správách se chovají velmi necitlivě, arogantně (zřejmě ze strachu o teplé místečko). Skutečně nevím, kdo tedy vezme za své boj o pomoc lidem a to ne pouze zdravotně postižených, ale taky nezaměstnaných, lidí sice pracujících za mzdu, která na žádný trochu důstojný život nestačí, osamělé matky,seniory atd. Může někdo poradit?