Vlastnit tak stroj času

Toto téma bude mnohými považováno za trochu ujeté, pousmějí se nad mou bláznivou fantazií a možná ani nedočtou do konce, přesto bych ráda vyvolala polemiku, chtěla bych znát názory jiných.

Předpokládám, že většina čtenářek a čtenářů zná dnes již kultovní film „Zítra ráno vstanu a opařím se čajem“ s vynikajícím výkonem herce Petra Kostky v titulní dvojroli. Nebojte se, nemíním se zaobírat ani samotným filmem, ba jeho problematikou, spíše bych si přála, kdyby skutečně existoval onen stroj času, ať již do minulosti, či budoucnosti, ale hlavně s možností návratu. Nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by toužil zmizet a nedožít si svůj život, kde musí ještě splnit úkoly, jež mu Osud přidělil. Čtenáři si možná povšimli, pokud četli mých pár příběhů, že jsem trochu podivínka a tak se zajisté pousmějí nad mou touhou, o které dobře vím, že je nesplnitelná. Ale krásná! Netoužím po výletech do budoucnosti, kterou vidím černě a trápení potomků znát raději nechci, ale toužím poznat dávno minulé a navždy ztracené civilizace, jejich osudy a jejích zkázy, které by možná dokázaly dnešní lidstvo poučit a možná pomoci se vyvarovat chyb, která se tisícletí stále zbytečně opakují a ty nové začínají stále znovu od začátku. Před mnoha lety, snad dvaceti, to si již nepamatuji jsem byla v létě týden u sestry a měla nějaký časopis, dodnes mě mrzí, že jsem si ho neschovala, takže si nevybavuji ani jeho název, ale byl v něm zajímavý dotazník, pomocí něhož mělo vyjít čím jsme byli v minulém životě, které zemi a kdy jsme žili. Brali jsme to sportovně, ale všichni jsme si ho vyplnili. Nejdříve to byla legrace, ale když došlo k vážnému zamyšlení, tak každý z nás konstatoval, že něco na tom bude, zvláště při vážném zamyšlení, tedy těch kdo nad tím skutečně dumali. Pochopitelně si již nedokáži vybavit, co vyšlo ostatním, ale docela dobře si vzpomínám na svůj vlastní výsledek. Podle tohoto testu jsem byla v minulém životě muž, herec, žila jsem v Patagonii v době asi tři tisíce let před naším letopočtem. Dnes podle moderních výzkumů je známo, že to nebylo vždy neobyvatelné území. Uplynula řada let a já si často vzpomenu na tento zábavný a současně poučný článek, jen lituji, že si ho nemohu dát znovu i když nepředpokládám, že bych odpovídala jinak. Přemýšlím nad svou vlastní povahou a svými zájmy, které se velmi málo slučují s ženskými a musím dát za pravdu, že jsem skutečně mohla být dříve mužem a také mé potřeštěné zájmy se neslučují s tím, co většinu žen zajímá, prostě budu debatovat o politice, sportu, výzkumy, ale nedonutím se šít, vyšívat, plést, nebo péct cukroví. Také se nedokáži odpoutat od myšlenky, že mám nebývalý zájem o kulturu Máyů a ti v této oblasti v té době určitě z části sídlili, stále hledám nové informace o této ztracené civilizaci a chtěla bych poznat mnohem více, což vím dobře, že nikdy nepoznám. Především nyní tolik diskutovaný mayský kalendář, by zřejmě zajímal mnohé z nás. Možná na druhou stranu je dobře, že nikdo doopravdy neví, co nás, popřípadě další generace čeká. Žít v neustálém traumatu, to by již nebyl žádný život. Taky sestra se mi přiznala, tehdy jí vyšlo, že žila ve starém Egyptě, že skupuje veškerou dostupnou literaturu a má pocit, že všechno již prožila a vrací se do dob, které zná. Snad právě proto tolik toužím po skutečném vynálezu stroje času, abych poznala to, co nám žádní badatelé nedokáží odpovědět, všechno jsou pouze teorie a nikdo neví, jak to skutečně bylo. Tolik toužím poznat skutečnou minulost, dobrat se pravdy, jen nechci zůstat někde v dávných dobách, které bych pravděpodobně nedokázala s dnešním světonázorem respektovat. Chtěla bych znát minulost a pomoci spasit tento svět i když dobře vím, že je to nemožné!!! Je nás více, které uvažují podobně, nebo jsem opravdu trhlá ženská, která se neumí spokojit s rolí spořádané hospodyňky? D2lii se vždy katastrofy, podobné těm dnešním, nebo ještě horší? Domnívám se, že ano, jen neumím odhadnout, zda by znalost minulosti, skutečně dokázala dnešní lidstvo poučit, pomoci jim zabránit nevyhnutelnému....