U sv. Anny v Brně
Jezdívám tak dvakrát ročně na lékařské vyšetření, dříve častěji, do výše uvedené nemocnice. Ještě v předloňském roce se dalo pro pacienty s těžkým zdravotním postižením, sice pracně, ale přece jen, zaparkovat u ortopedické a neurologické kliniky. Jaké však bylo mé překvapení v loňském roce měsíc zděšení, kdy jsme zjistili, že u ortopedie jsou téměř všechna místa rezervovaná pro personál nemocnice. Asi o měsíc později jsem byla v Brně opět, tentokrát na neurologii, situace úplně stejná. Nakonec nám nezbylo než se vláčet o holích přes půlku areálu. Já jsem to zvládla, ale bývávaly doby, kdy jsem neudělala bez cizí pomoci ani krok a nikdo nejezdí do nemocnice pro zábavu. V čekárně jsem si minulý měsíc i včera vyslechla, co si lidé skutečně myslí o zdravotnictví, nic lichotivého to nebylo. Vím, že areál není nafukovací, ale lékaři a ostatní zdravotnický personál jsou většinou zdraví lidé a konkrétně zmiňované kliniky nenavštěvují lidé pro zábavu a mají velké pohybové těžkosti. To má takový člověk jet s dvojím doprovodem, protože jakmile invalida opustí auto, neměl by řidič hledat místo a používat vozíčkářův znak. To mají být ty zlepšené služby, za které máme platit stále větší a větší poplatky? Je vedení nebo správa nemocnice skutečně tak necitlivé? Spíše je vidět, že pacienti jsou pro ně pouze body a starejte se o sebe sami… Předpokládám, že personál nemocnice jsou zdraví lidé, pro které zajisté není problém dojít na pracoviště, ovšem velká většina nemocných je skutečně odkázána na pomoc druhých a takové uspořádání je velmi necitlivé. Já sama v současné době ten kus ujdu, ale při pohledu na mnohem více postižené lidi, mi bylo velmi smutno. Kde je nějaká lidská rovina takovéhoto uspořádání? Na můj e-mailový dotaz jsem sice dostala od mluvčí nemocnice odpověď, že pacienti jsou na vrátnici upozorňováni, že vzhledem ke stavebním úpravám je míst málo a jsou vyčleněni čtyři zaměstnanci, kteří pomáhají pacientům najít místa, popřípadě zajistí pomoc s dopravou k příslušnému oddělení. S takovým vysvětlením nemohu souhlasit, na vrátnici nám pouze pokynuli, abychom jeli dále a při marném bloudění a hledání volného místa si nás nikdo nevšiml.
Zdeňka Jašková
Štvanice na prezidenta
Původně jsem se nechtěla vyjadřovat k neskutečně štvavé kampani na našeho pana prezidenta Miloše Zemana, která trvá prakticky od jeho zvolení ve svobodných volbách. Pan prezident ať učiní či řekne cokoliv, okamžitě se zvedne ohromná štvanice ze všech stran, tedy poražených ve volbách, masmédia a co mě obzvláště mrzí, že se k ním přidávají ministři ČSSD, tuto stranu jsem vždy volila, ale již nikdy více, protože se sociální demokracií již nemá nic společného a jejích kopání do člověka, který je vytáhl z upadání do zapomenutí, je prostě podlost. K obusmance Šabatové se odmítám vyjadřovat, protože ta nemá žádný morální kredit k zastávání tak významné funkce.
Zdeňka Jašková
Omluva prezidentu České republiky panu Ing. Miloši Zemanovi
Co mi dal a vzal 17. listopad 1989!!! Dal mi poznatek, že skutečně jde velmi snadno zmanipulovat často i velmi inteligentní lidé!!! A vzál? Veškerou víru v lepší svět!!!
Zdeňka Jašková
Strach
Často mi bývávalo k smíchu, když moje přítelkyně se bála chodit za tmy. Pokaždé spěchávala domů, nebo jsem ji doprovázívala. Nikdy jsem tuto její fobii nechápala a to jsme kamarádky od malinka a dnes jsme dávno dámy v nejlepších letech... Vždy jsem jí říkala, že tma není můj nepřítel, pouze zlí lidé.
Zdeňka Jašková
Vzpomínka, trochu veselá
Bývám svými odpůrci napadána, že si na všechno jen stěžuji, nedokáži napsat nic veselého. Je pravda, že píši hodně pochmurně, ale jsou mezi mými články i veselé příběhy ze života, jenže ty jsou velmi málo čtené. Dnes v převánoční době o politice ani náhodou, spíše zavzpomínám na věci veselejší.
Zdeňka Jašková
Zápisník zbytečného člověka
V dnešní až příliš přepolizované době se mi nechce přemýšlet o blížících se volbách, spíše chci psát o lidech, které jsem měla možnost za svůj život poznat. Tento příběh je jeden z prvních a pokud zaujme, budu v této sérii pokračovat. To, že používám ich formu, neznamená to, že píši o sobě, ale prostě mám pocit, že mám ke čtenáři blíže...
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá
Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...
Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne
Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...
- Počet článků 193
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1143x