Ten dnešní pochmůrný den

Dnešní den je ponurý, snad i to počasí dává najevo smutek, nad tím, co se událo v Norsku a vlastně se děje dnes a denně po celém světě.

Nebudu se dále k tomuto tématu vyjadřovat, protože jsem již dříve psala článek, nezávisle na výše uvedených událostech, proběhl celkem bez valného zájmu, takže nebudu dnes tolik diskutované téma rozvíjet. To, že vyjádříme smutek, lítost a upřímnou soustrast pozůstalým, je sice hezké, ale k ničemu nevede. Jsem obyčejná ženská, která má tolik osobních starostí, že těžko mohu radit politikům celého světa. Pouze se domnívám, že zde končí jakákoli humanita a přestat se zaměřovat pouze na nebezpečí Islámu, ale jít tvrdě proti veškerému extremismu, padni komu padni… Více se k tématu vyjadřovat nebudu, jen Vám popíši, jak jsem se pokusila dnešní neděli strávit já, abych ze sebe dostala všechny ty splíny, které se valí ze všech stran. Pomoci ani dobré rady se člověk nedočká, spíše výsměchu a kopanců. Takže dnes jsem přestala řešit osobní starosti, ty přijdou opět zítra, přestala jsem konečně číst všechny ty hrůzostrašné zprávy a po mnoha letech si začala pouštět DVD-čka s pohádkami. Řeknete si, že jsem ve svém věku směšná, ale dokázala jsem se odpoutat od všeho zlého, protože v pohádkách vždy dobro vyhrává a zlo prohrává… Proč asi vznikly pohádky? Určitě právě proto, že život byl, je a bude plný negativ a tak jedinou útěchou jsou pohádky (utopistické), ale pohladí na duši. Proč vlastně se nedokážeme chovat lidsky? Dělit se na dobré a zlé? To by musely skončit všechny ty skupinové zájmy, jenže to by bylo na další rozbor, který dnes nechci psát. Pokusme se odreagovat, zamysleme se nad smyslem našeho konání a třeba nám pomůže právě naše oblíbená pohádka a nemusí být nutně na DVD, stačí si ji nalistovat v knize. Přeji všem klid a mír v duši.