Stereotyp?

Asi to poznal téměř každý, po mnohaletém spokojeném manželství. Kdy si partneři vzájemně dobře rozumí, společně řeší problémy, které život přináší, děti odrostou, mají vlastní zájmy a tehdy přichází pocit vyhoření. Někdy oboustranný, jindy se cítí zbytečný pouze jeden partner.

Nejvíce se to pozná v posteli, mnohdy se milování koná jaksi z povinnosti, zájem upadá, schází inspirace, nastává období kdy se začnou vzájemně vymlouvat na únavu, nebo se předstírá spánek. V padesáti si nepřipadám ještě úplně odrovnaná a sexuální touha zcela nepominula, jenže si přece nerozbiji jinak dobře fungující vztah, kdy se cítím odstrčena pouze v posteli. Začala jsem trochu častěji chodit ke kadeřnici, do kosmetiky, pořídila si pár nových hadříků, ale manžel si nějak nevšiml , již dávno přestal nosit kytky jen tak. Co dělat? Jak probudit jeho skomírající zájem? Dumám, moc možností mi nenapadá, protože i když vymyslím návštěvu divadla, či dobré restaurace, většinou se mnou sice jde, ale končí to běžným stereotypem a zase se nic neděje, nevím jak na to. Se svým problémem se nedokáži svěřit ani nejlepší kamarádce, jsou věci, které se veřejně neprobírají. Jednou jsem sebrala odvahu a zeptala se manžela, který při večeři četl noviny: „Ty už mě nemáš rád?“ Ani nezvedl hlavu, pouze z pod novin zahučel: „Co prosím tě máš, přece nebudu tajtrlíkovat jako za mlada? Máš snad dojem, že nám to spolu neklape? Do hospody nechodím, nekouřím, výplatu ti dávám. Nevím o žádném problému!“ Ztichla jsem, nějak jsem nedokázala svému muži vysvětlit, že to ještě není všechno a že se ještě necítím tak stará, mám své touhy a sny, kterým on nerozumí, nebo je nechce chápat. Večer jsem si v koupelně oblékla novou odvážnou sexykošilku, použila nový parfém, jenže marná moje snaha, při vstupu do ložnice již bylo zhasnuto a moje polovička spokojeně pochrupovala. Ráno jsem vyskočila chystat snídani, jako vždy poděkoval, popřál hezký den a mému zevnějšku vůbec nevěnoval žádnou pozornost. To již začínalo být vážné, z marné touhy po tělesném uspokojení jsem začínala trpět migrénami a propadala trudnomyslnosti. Začínala jsem být přesvědčena, že jsem pro muže nepřitažlivá i když občas některý kolega v práci dával najevo zájem, zůstávala jsem nepřístupná. Jednou jsem doma nadhodila, že by nebylo špatné si udělat auto výlet skombinovaný s pěší turistikou. Muž celkem nadšeně souhlasil a začal dumat kde by se rád podíval, vymyslel si, že zajedeme k hradu Cimburku, procházka lesem je příjemná a když nebudeme moc unavení koukneme se po dalších památkách. Připravila jsem svačinu a jako za mladých let jsme vyrazili, hezky se nám jelo a později i šlapalo, povídali jsme si, jen tomu pořád něco scházelo. Kupodivu ta chvíle přece jen nadešla, v cestě nám překážela obrovská louže a já uklouzla, muž zareagoval instinktivně a podal mi ruku, kráčeli jsme dále, ale již mě nepustil, bylo to příjemné. V poledne jsme si našli pěkné místečko, roztáhli deku, vybalili z batůžku zásoby a po jídle se pohodlně natáhli vedle sebe. Na chvíli jsme si zdřímli a probudili se příjemně odpočati. Povídali jsme si opět jako za mlada, opět bylo tolik věcí, které nám přišli zajímavé a potřebné sdělit jeden druhému. Cesta domů uběhla v pohodě. Večer za mnou přišel do sprchy, to se nestalo ani nepamatuji, vše završeno v pohodlí ložnice, děti nebyly doma a tak jsem mohla projevovat svoji spokojenost hlasitě a ani muž nezaostával, po krátkém odpočinku následovalo repete a ráno pomazlení pokračovalo. Od té doby si vůbec nepřipadám odmítaná, ba právě naopak. Těším se na společné večery i rána i víkendy.Již zase se vítáme a loučíme polibkem, občas dostanu neočekávanou kytičku. Nemusíme být otrávení, že nám uteklo mládí, vždyť ji střední a zralejší věk se dá krásně užít. Někdy stačí tak málo člověku ke štěstí a manželství dostalo nový náboj, již se zase ráda těším na mužův návrat domů, protože vím, že se stále máme rádi a nemusí být každou noc v posteli posvícení.