Kolikrát se zamýšlím proč a kolik vlastně lidí sleduje doma u televizních obrazovek sleduje všechny ty soutěže Miss. Chápu ještě ty, kteří jsou přímo v sále, ti tam nesmějí scházet, potřebují být in a především si dokázat, že na to mají a především se musí zviditelnit.
Co skutečně nechápu jsou lidé, kteří dobrovolně sledují doma celý víkendový večer a koukají se na často bezduchou zábavu se slečinkami, vpadající téměř jako přes kopírák, podvyživené dlouhonohé husičky s hezkými tvářičkami, těžící z něčeho, co jim bylo naděleno a na čem nemají žádnou zásluhu. Co je to vlastně za soutěž, když se neoceňují žádné schopnosti, vědomosti, píle a vůle? Určitě budu napadena mnohými čtenáři, že ze mě mluví závist. Není tomu tak, jen nějak nedokáži pochopit, že se oslavují a dělají „celebrity“ z dívek, které měly štěstí, že se hezké narodily a na zbytku se podíleli jiní, tedy vizážisté, kadeřníci, mnohdy i plastická chirurgie něco přilepšila a zbytek dotvoří módní návrháři a zručné ruce švadlen, obuvníků, výrobců šperků, kabelek a dalších nezbytných doplňků… Ruku na srdce, co je skutečně krásné? Ty „věšáky na šaty“, které si o sobě myslí, že jsou nejdokonalejší? A kdo o tom rozhoduje, že pouze tato elita, která má ještě k tomu štěstí, že mají předepsané míry, o nichž se může většině žen pouze zdát. Kdo jmenuje ty porotce? Myslím, že se dostáváme do doby, kdy rozhoduje falešné pozlátko a vlastně lidská hloupost. Je tolik krásných žen, jež jsou bez šance, jsou handicapované výškou či pár kil navíc a mnohé ani nemají o sobě to přebujelé ego. A kde jsou ženy, které nemusí být nutně krásné pouze vzhledem, ale jejich přednosti jsou v jejich nitru, něco znají, dokáží a především mají vlastnosti, jako jsou dobrota, láska k bližním, sebeúcta i úcta k druhým lidem. Tyto vlastnosti u účastnic soutěží Miss, převážně scházejí. Nedokáži pochopit, že se nechají vystavovat jako koně na jarmarku, ještě schází, aby ukazovaly zuby. Já osobně bych se připadala spíše velmi ponížena a ne se hloupě nakrucovat a házet nacvičené úsměvy na všechny strany. Musí být přímo hrozné si hlídat, jak se mám tvářit a otáčet, abych zakryla sebemenší nedostatek. Ještě se mezi nimi vzájemně intrikuje, závidí a morálka taky není to pravé, čí tyto dívky oplývají. Večer skončí, jedna se tetelí štěstím a druhé se snaží netvářit kysele i když jsou přesvědčeny, že vyhrát měly přece ony a ne ta druhá. Možná namítnete: Ta si kritizuje a přitom určitě sedí u obrazovky a užírá se, že sama není mezi nimi. Omyl! Párkrát jsem se dívala spíše ze zvědavosti, co to vlastně obnáší. Po zhlédnutí prvních ročníků, v takový večer raději zajdu do divadla, na operu, nebo se schoulím s knížkou. Máme demokracii, tedy ať se každý baví jak umí, na celých akcích mi vadí kolik je tam štědrých sponzorů, ovšem pro potřebné lidi mají peněženky, či šekové knížky zavřené, toho jim totiž žádná sláva a reklama neplyne, tak k čemu by se namáhali, jen ať se každý o sebe postará sám… To je právě ono, co mi na podobných akcích vadí, že celá naše společnost začíná být velmi sobecká a především tak strašně „prázdná“!!! Co myslíte, milé dámy a pánové, je tohle to nejdůležitější v životě? Já si myslím, že celý humbuk, který panuje kolem „krásy“ je velmi umělý a zbytečný, netvoří žádné hodnoty a ničím nikoho neobohacuje. Je to můj vlastní názor, ráda si přečtu vaše názory.
