Sen o krásném dni

Také to znáte, že? Naplánujte si hezký den a těšíte se, jako malé dítě, toužící po slíbené hračce, nebo cukroví.

Včera jsem věděla, že dnes opět nepůjdu do práce, což se toto léto děje více, než je zdrávo. Rozhodla jsem se, že ačkoli je venku zima, udělám si den sama pro sebe, prostě pohodička. Ještě před večerním odchodem ze zaměstnání mi zavolal přítel, zda se může stavit na kávičku a kus řeči. Proč ne, budu naopak ráda, že se trochu odreaguji. Ještě večer jsem dala prádlo do pračky, zkontrolovala dům, zda je všechno uklizeno, vybrala si knížku na večer a teprve potom zapnula počítač. Do očí mi uhodil email od přítele, že se moc omlouvá, ale musí jet nutně ráno do Prahy, takže nemůže přijet. Řekla jsem si, že se jistě stalo něco zvláštního, protože dvě hodinky předtím mi volal. Tak jsem klidně odepsala, že se nic neděje a popřála šťastnou cestu. Můj plán dostal trhlinku, ale v pohodě jsem si řekla, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ráno si trochu polenoším potom si udělám kosmetiku, pustím si pěknou hudbu a budu číst rozečtenou knížku. Jenže ouha, večer jsem zapomněla vypnout budík a ten začal drnčet v pět hodin. Než jsem pochopila, že ho mám vypnout a nemusím tak brzy vstávat, bylo po spánku. Jen tak ležet jaksi záhy přestalo bavit, takže jsem si uvařila kávu a začala číst. Již v osm hodin přišla neodbytná sousedka, pod banální záminkou a seděla a mluvila o ničem snad tři hodiny, to již bylo na pěkný bolehlav a tak jsem nezdvořile donesla prádlo a začala žehlit, ani to ji nepřimělo k odchodu. K tomu ji přiměl až příchod listonošky, která taky hned neodešla. A tak koukám, že v poledne jsem ještě žádnou pohodu nezažila, pouze řešila telefonicky s dcerou, co bude třeba udělat na zahrádce, do toho přišel mail, že skutečně moje zaměstnání v září skončí a bylo po náladě a to prý mám navrhnout termín rozlučkového mejdanu. Po nějaké pěkné hudbě jsem ani nevzdychla, knížka přestala bavit, jedinou útěchou je, že mám vyžehlené prádlo, což je činnost, kterou k smrti nesnáším. A co budu dělat dál? Zajdu nakoupit a dám se do třídění a čistění vykopaných brambor. Tak ten den uteče a já si příště nebudu nic plánovat, stejně to nikdy nevyjde. Nakonec budu ráda, že je večer a doufám, že ten všední den skončí bez dalších překvapení.