Přežívání(?)!

Nežiji ve vzduchoprázdnu, sleduji lidi a dění kolem sebe, prostě žiji v této těžce zkoušené zemičce, kde právo mají pouze peníze a všehoschopnost!

Často přemýšlím, zda ti, kteří nám vládnou, rozhodují o zákonech, vůbec vědí,jak žijí lidé, kteří přijdou o práci, mají malé děti, hypotéky na byty,či jak to zvládají důchodci s velmi nízkou penzí. Znám velkou spoustu lidí, kteří jsou odsouzeni k živoření. Má kamarádka, která je velmi těžce invalidní, narodila se s těžkou srdeční vadou, přesto po škole pracovala v družstvu invalidů, kde byly výdělky velmi žalostné, navíc musela sedět na dílně s těžce mentálně postiženými a ne každý a zvláště mladý člověk, to zvládne, když se psychicky zhroutila, tak dostala plný invalidní důchod, doplatila na to, že pracovala, z té nízké mzdy ji byl vyměřen důchod. Po čase si našla práci,jako pomocná dělnice na částečný úvazek, když soukromník zbankrotoval, tak již řadu let žije z plného důchodu, který nedosahuje ani 6 tisíc korun. Dobře žije s rodiči, ale jakou má perspektivu, když ví, že ji nikdo nezaměstná? Z čeho bude žít? Bude ji důchod vůbec stačit na zaplacení bydlení? Přitom je to velmi inteligentní, vynalézavá a tvořivá žena, v naší zemi však nemá žádnou šanci. Další moje příbuzná dostala od svého zaměstnavatele dárek k padesátým narozeninám, výpověď pro nadbytečnost,přitom je místo obsazené mladou perspektivní dámou. Přes úřad práce si udělala rekvalifikační kurz a absolvovala beznadějnou cestu rozesílání životopisů, osobních pochůzek, telefonátů, vždy přijali mladší. Pak měla smůlu téměř neskutečnou, protože při vystupování z trolejbusu, projíždějícímu autu uletělo kolo a zničilo jí koleno, které přes operaci a veškerou léčbu se prostě horší a horší. Plný invalidní důchod nedostala a dnes si žádá o předčasný starobní důchod, opět to bude pouze o přežití. Můj dobrý přítel, absolvent dvou vysokých škol se taky dočkal dárku od zaměstnavatele, pět dní před 55. narozeninami bylo jeho místo zrušeno.Celé tři roky marně chodí po konkurzech a dostává odpovědi: nebyl jste vybrán. Taky je mu jasné, že díky svému věku o nic slušného nezavadí,přitom by si měl vydělávat na důchod. Nyní vlastně žije ze svých životních úspor, protože díky nějakému právnímu zádrhelu nebyl zařazen ani do evidence úřadu práce, musí si proto navíc platit zdravotní a sociální pojištění. Není na rozdíl od mnohých bezradný a žaluje stát,ale práci mu to stejně nedá. Ženy po čtyřicítce se dřou většinou jako uklízečky, sedřeli by z nich kůži, zvláště v nemocnicích, nikdo se nedokáže vžít do cítění mnohých, které nemohou psychicky zvládnout pracovat mezi trpícími a umírajícími lidmi. Plat uklizeček, alespoň v našem kraji je asi 7-8 tisíchrubého i když pracují často o víkendech, přehazují je z oddělení na oddělení,mnohé musí do práce dojíždět z vesnic, kde je špatné spojení, projedou třeba 1.500-2.000 korun, stráví vlastně celý den mimo domov a z čeho si tedy mají šetřit na důchod? Zdravotní personál se nepředře, tím mám na mysli zejména mnohé sestry, které tak akorát posedávají a naříkají nad nízkými platy, neříkám, že všechny, jsou i obětavé, které nedělají svou práci jen pro peníze, ovšem nejvíce to odskáčí sanitářky, které často svou práci nezvládají a často rezignují, protože sestřičky jsou přece placeny za odbornou práci a přece nikoho nezajímá, že se snaží především sanitářky a uklizečky, těm nikdo kromě pacientů ani nepoděkuji, natož by je trochu lépe finančně ohodnotili. Mohla bych psát mnoho dalších a dalších případů, většinou podobná těm, které jsem již uvedla výše, takže nebudu unavovat zdlouhavým vypisováním všech. Obávám se však, že můj článek si stejně nepřečtou ti "všehoschopní" a každý ví, koho tím mám na mysli. Zamyslel se někdy vůbec někdo nad tím, že statistiky jsou krásná věc, ale skutečný život je o úplně něčem jiném? Sytý hladovému nevěří, podobně jako zdravý nepochopí nemocného a lidská solidárnost se vytrácí. Sobectví vítězí. Kdo má ostré lokty a je nezdravě sebevědomý, ten má dnes zelenou.