Odvážný člověk

Tento příběh se skutečně stal, pouze jména jsou změněna, nerada bych slušnému mladému muži, o kterém píši, ještě více zkomplikovala jeho nelehké rozhodování.

Je nádherný slunečný den, azurové nebe bez jediného mráčku. Sobota jako vymalovaná, v takový nádherný čas je hříchem trčet doma a nevyrazit do přírody nebo někam k vodě. Dva nerozluční přátelé Honza a Jarda si naplánovali výlet na horských kolech, trasa stanovena, předem určené přestávky na odpočinek a občerstvení, jen vyrazit do terénu. Cesta krásně ubíhá, sluníčko sice připaluje ale mladým mužům to vůbec nevadí, protože většinou jedou lesem a tam je blahodárný stín, báječně si užívají čerstvého vzduchu bez smogu, vůně lesa, naslouchají zvukům , které může člověk slyšet pouze v přírodě, kde neruší civilizace. Kochají se zelení, která tak dělá dobře očím… Den již notně pokročil, když si dělají poslední zastávku na zřícenině hradu Lukova, trochu si ruiny mnohokrát viděné, ale přesto vždy něčím novým překvapující prolezají, naposled si dopřávají odpočinek, spořádají poslední zásoby a ještě se vydávají zkontrolovat Katovu studánku, zda je v ní podle pověsti, skutečně rudá voda. Nebyla! Pravděpodobně pověst o neprávem potrestaném chasníkovi, který byl obviněn z pytlačení na panském a kat po useknutí jeho pravé ruky, prý chtěl umýt meč ve studánce, která se zbarvila krví a již se nikdy nevyčistila, byla skutečně pouze lidovou vyprávěnkou, která přežila staletí. Od Katovy studánky to berou ještě přes Králky, odkud je nádherný výhled ze skály, kde jsou vytesány sedátka, na vesnici Lukov. Ještě chvíli poseděli na skále a kochali se vyhlídkou do kraje. Již se chystali sejít dolů a nasednout na kola, že to vezmou přes Prádla (lesní samota), kde je velmi dobrá voda a z tam se vždy pocestní občerství a dobrovolníci, kteří hrad opravují, odtud vozí vodu pro svoji potřebu. V tom zpozorní. slyší dusot koně a zoufalý křik. Jeden místní frajer ve značně podroušeném stavu, se pustil rovnou z hospody, místo domů se vyspat z kocoviny, na projížďku ke Svatému Jánu a pokračuje ke Králkám. Kůň na skále uklouzl a splašil se, hrdina se v sedle neudržel a spadl ze skály. Neovladatelné zvíře bez pána se řítí slepě dále. Jarda vyskakuje a spěchá k nehybnému ochmelkovi, zjistil, že dýchá, jazyk zapadlý nemí, bal se s ním pohnout, protože se bojí. Aby mu neublížil, pokud by měl něco s páteří a nemá u sebe mobil, skáče na kolo a řítí se k nejbližším chatám, odkud přivolává záchranku. Honza bez rozmýšlení se vrhá před koně, jinak by zvíře určitě spadlo ze skály a tady by hrozilo utracení věrného koně, kterého ten nezodpovědný člověk potřebuje ke svému živobytí, pracoval sním v lese a vozil lidem, kteří neměli traktor, náklady krmiva, slámy, chlévské mrvy i prováděl polní práce. Honzovi se podařilo vyskočit na koně, uchopit opratě a uklidňujícími slovy ho uklidnit, že se zastavuje. Přijíždí záchranka, tomu hlupákovi kromě menšího otřesu mozku a pořádných modřin nic nestalo, takže vlastně zbytečný výjezd, kdy možná byli třeba u mnohem závažnějšího případu. Pochopitelně přijela i policie, další ztráta času i financí. Ten dobrák dostává vynadáno a nemyslím si, že z toho měl nějaký postih. Ovšem Honzovi policajti strašně vyčítají za riskování svého zdraví a možná i mladého života, později říkal, že vůbec nepřemýšlel o důsledcích, prostě jednal. Všechno dobře dopadlo, nikomu se vlastně nic nestalo a ten „blázen“ večer zapíjel v hospodě návrat do života, prostě nepoučitelný. Klukům ani nepoděkoval, ještě jim vynadal, že by všechno zvládl sám. Mladíci se po prožitém šoku vrátili ve zdraví domů a konstatovali, že takový adrenalin by si rádi již nedopřáli. Doma nikomu nic neřekli, jenže znáte vesnici, Honzova matka dostala málem hysterický záchvat a milý Honza je přímo nepříčetný, protože mu nikdo jinak neřekne než „hrdino“. Pracuje jako záchranář, věnuje se horolezectví a za každého počasí jezdí do práce a kole, aby si vyčistil hlavu od svých pracovních zážitků. Je velmi obětavý, každému pokud to lze, rád a nezištně pomůže. Jenže nálepky „hrdina“ se nezbavil a tak chce opustit rodnou ves a odejít na druhý konec republiky, protože je velmi skromný a všechna chvála mu velmi vadí, rozčiluje ho. I takhle může skončit docela nevinný výlet!