O čem sním

Takové malé přemítání, působící naivně, skoro pohádkově. Proč však ne? Máme přece rádi pohádky svého dětství.

Každý člověk má svůj sen, v skrytu duše ho schovává, protože ví, že je utopistický. Bojí se výsměchu a tak si ho skrývá, vždyť toužit po nesplnitelném je tak krásné a život není tak šedý. Takovým snílkem jsem také já, nevím proč bych měla být vyjímkou. Celý život uvažuji a jednám realisticky, ale mohu snít o věcech, které jsou pravděpodobně neuskutečnitelné i když se myslím, že by se mohly realizovat. Jenže by k tomu bylo zapotřebí souhra mnoha okolností. Sním o životě v zemi, kde vládne jasný řád, podvodníci a lháři se někam vytratili. Lidé se umí usmívat, být soucitní, čestní a především žijí tak, aby se nemuseli stydět za svou minulost. Znáte takové lidi? Já myslím, že ano, určitě jich není málo. Konají dobré skutky, nechlubí se s nimi a jedinou jejich chybou je, že nechtějí jít do politiky. Obávají se, že by byli brzy semleti, jako těch pár jedinců, kteří to mysleli dobře. Skončili však většinou tak, že ti skutečně dobří znechuceně odešli a ti slabí podlehli mašinérii zla a na své dobré úmysly zapomněli. A tak pouze mohu snít, že jednou se stane ten krásný zázrak, že zvítězí dobro v každém z nás. Je tam v koutečku ukryté a je na každém z nás, jest-li mu dovolíme nezhynout na úbytě. Také máte pocit, že se to nemůže nikdy stát? Domníváte se, že vládu nad světem převzalo zlo, závist a sobectví? Rezignovali jste na svá tajná přání? Již nevěříte, že dobro vyhraje a zlo bude po zásluze potrestáno? Já stále odmítám rezignovat a smířit se s tím, že budu nečinně přihlížet, jak lidé slušní budou trpět a snášet útlak od hrstky vyvolených. Pevně věřím, že se svým snem nezůstanu sama a stane skutečností, že pravda a láska zvítězí a snad to nebude dlouho trvat, abych se nemusela před svými vnoučaty stydět za to, že jsem přihlížela k demontáži demokracie v naší zemi.