Moje rodná víska Vlčková

Narodila jsem se sice v porodnici ve Zlíně, ale celý můj život je svázán s malou vesničkou, kde lišky dávají dobrou noc a na mapě České republiky další se stejným názvem nenajdete.

Nachází se v malebném údolíčku v Hostýnských horách v povodí potoka Kameňák, žádné významné pamětihodnosti ani význačné osobnosti se tu nevyskytují, ale ta nádherná horská příroda se nedá zaplatit žádnými penězi světa… Vlastně ano, jedinou památkou je u kapličky vyrobený neznámým místním umělcem dřevěný vyřezávaný kříž, ale je to pouze napodobenina, originál je v depozitáři na Ploštině. Dědinka je tak málo obydlená stálými obyvateli, že chataři začínají být v převaze. Pokud příroda štědře dovolí, je zde pravý houbařský ráj, to se tu pohybuje velké množství cizích lidí a krásné prostředí přitahuje návštěvníky k procházkám po lesích v chráněné krajinné oblasti Bzová a Ondřejovsko, odkud je za pěkné viditelnosti vidět sv. Hostýn. Ačkoli polovinu života žiji o kousek dále, není snad jediný víkend, který bych zde nestrávila, zapustila jsem zde kořeny a ty se nedají ničím ošidit, budu se zde vracet po celé své žití. Kdo má rád přírodu, nefalšovanou valašskou krajinu, turistiku, či jízdu na kole, měl by si najít čas a navštívit nás, kdo zde zabloudil, již se stále vrací. Z Vlčkové je velmi krásná procházka lesem na zříceninu hradu Lukova a Králky, kde je kus historie, vždyť o hradě je zmínka i v životopise Karla IV. Samotná obec je jistě starší než od roku 1373, kdy je dochovaný písemný záznam o její existenci. Ve znaku má naše víska vlka unášející ovečku, což je pravděpodobný symbol názvu vesničky i když jsou ve znaku hvězdy, které zdobí erb Štenberků, kterým hrad a přilehlé okolí patřívalo a z té doby se tráduje romantická pověst o názvu naší překrásné dědinky, vypráví se je o tom zmínka i v místní kronice, že při vyjížďce na koních byla skupina jezdců napadena hladovými vlky, kteří ostře doráželi na mladého pána, jediný z jeho doprovodu prokázal velkou dávku odvahy a svého mladičkého pána zachránil, panoš se jmenoval Vlček a za odměnu obdržel údolíčko s tvrzí, která obdržela jeho jméno. Co je na této pověsti pravdy, se již dnes těžko dopátráme, ale hezky se o tom povídá. Tvrz již dnes není a jsou pouze dohady, kde se pravděpodobně nacházela, místní soudí, že pod nejvyšším kopcem v okolí Kuželkem, který také patří do chráněné památné oblasti. Z Lukova není daleko do známé zoologické zahrady Lešná se zámečkem, kam se panstvo z hradu přesunulo, aby měli pohodlnější život, která je poměrně rozlehlá a velmi dobře udržovaná, dá se zde strávit celý den, pokud chcete všechno projít a vidět. Další pěkný výlet po vlastních nohou se dá udělat do známé rekreační oblasti Rusava, kde je v létě příjemné koupání. V zimních měsících a sněhu tu bývá požehnaně, si těchto výletů užívají milovníci běžek, to si mohou přidat ještě kopec Humenec a svištět do vesničky Držková, tam již mohou mířit na Troják a Tesák, popřípadě na Hostýn. Je škoda, že obyvatelstvo stárne a postupně vymírá, po druhé světové válce hodně lidí odešlo do pohraničí a mladá generace zde nemá téměř žádné pracovní uplatnění a tak jich zůstává doma jen velmi málo, ale vracejí se všichni, na místo svého zrodu se nezapomíná. Jen je škoda, že dnes již není zde škola ani školka a děti musí do sousední vesnice Kašavy, kde je také kostel a hřbitov, takže místní to nemají moc pohodlné, protože i ten obchůdek je tak málo zásoben, že kdo nemá vlastní auto, to nemá právě snadné. Pověstné jsou zejména dodržování tradiční masopustní vodění medvěda a následující večerní „Pochovávání basy, které přitahuje mnoho cizích návštěvníků, také hasičský sbor pořádá oslavy, zejména s obecním zastupitelstvem, kdy se sjíždějí místní rodáci a často při nich vystupuje rodák „Železný Zekon“ Zdeněk Knedla, pochopitelně bez nároku na honorář, protože obec je poměrně chudá a těžko by si ho mohla dovolit zaplatit. V letních prázdninových měsících se tu sjíždějí milovníci zábavy a recese, to se zde koná pověstná „Vlčkovská lávka“, po níž na kolech přejíždějí odvážlivci, většinou patřičně namaškaření, místní hasičskou nádrž, bývá kolem toho spousta legrace, někdy bohužel pár odřenin i rozbitých hlav, ale pořadatelé se poučili a konají bezpečnostní opatření, aby těch úrazů bylo co nejméně. Všechno doprovází tombola, občerstvení a vrcholí taneční zábavou, jejichž zlatým hřebem bývá báječný ohňostroj. Nezapomíná se ani na malé děti a tak se pořádá „Pohádkový les“, dětičky za doprovodu dospělých musí absolvovat trasu, kde jim známé postavy z pohádek přidělují úkoly, za každý splněný dostanou bonbon a to celé skončí opékáním kabanosu, který doma nikdy tak fantasticky nechutná a při závěrečné diskotéce se mladí pěkně vydovádí. V posledních letech si vymyslel starosta pro děti lampiónový průvod, koná se vždy při ukončení letního času, tolik malých dětí tu určitě nežije, kolik se ho účastní, na konci každý dostane lentilky, podívají se na malý ohňostroj, to bývá radosti. znají příznivci automobilového sportu, protože se zde jezdí náročné rychlostní zkoušky Barum rallye a Valašské zimy. Ti, kteří mají rádi písničky Pepy Nose, který zde má chaloupku, zase nevynechají „Nosovu kolibu“! Takže vážení a milí, pokud se budete pohybovat v našem kraji, nasměrujte své kroky taky k nám, jistě nebudete litovat, vždyť se tu dá krásně odpočinout a oběd Vám prodají v „Hospůdce pod Rablinú“! A nedejte se zmát dopravní značkou „Slepá ulice“!!! Zdeňka Janská