Městečko Holešov

Ráda bych Vás seznámila s městečkem, které není tolik známé, má však svou historii a zachovalo si své kouzlo. Chtěla bych nabídnout čtenářům nové možnosti k výletům, inspirovat ti, kteří rádi cestují k návštěvě našeho kraje.

Obrázky z HolešovaZdeňka Jašková Toto nevelké moravské městečko, ležící na rozhraní Valašska a Hané, dělící čára se prý nachází u místního farního kostela, při příjezdu od Zlína je Valašsko, náměstíčko již náleží Hané. Nejsem rodačkou, ale žiji zde již půlku života, takže bych své bydliště měla konečně považovat za svůj domov, že tomu není tak, není chybou města, ale mou láskou k horské vísce. Město v minulosti zajímalo mnohem významnější postavení než dnes, dříve bývalo okresním městem a tedy se zde soustředil průmysl i společenský život lidí z okolních regionů. Návštěvníky této oblasti jistě více zajímá město Kroměříž s sv. Hostýn, ale při svých toulkách krajem stojí jistě za to se zastavit i v Holešově i když již jeho sláva vypršela, stále se tu nacházejí významná místa ke zhlédnutí. V okolí Holešova se provádějí vykopávky, které svědčí již o předhistorickém osídlení a některé z nich jsou k vidění v místním malém muzeu, které je již několikrát přestěhováno, ale k tomu se ještě vrátím. První písemná zmínka pochází z listiny biskupa Jindřicha Zídka (1126-1150), nedá se přesněji datovat. Dominantou města býval a doufám jednou bude unikátní renesančně barokní zámek s 365-ti okny, čtyřkřidlá budova s arkádový, nádvořím uvnitř, překrásným parkem, který je francouzskou zahradou, kombinovaným anglickým parkem, protkaným vodními kanály ve tvaru Neptunova trojzubce, hvězdárnou a pomníkem místního rodáka hudebního skladatele F. X. Richtera, působícího zejména ve Vídni. Ze zadní části zahrady, téměř u zámecké obory jsou vidět v jednom zákrytu věž zámku s věží kostela. Bohužel zámek je ve velmi zchátralém stavu i když za vlády komunistů byl alespoň trochu udržován, konala se zde společenská představení, sídlilo tu místní muzeum a knihovna, zahrada se zvířecím zoo koutkem sloužila k procházkám a relaxaci i konání kulturních akcí. S původního vybavení zámku se dochovalo velmi málo, téměř vše bylo po válce vyrabováno a poslední hraběnka vyhnána. Co nedokázal zničit minulý režim, úspěšně završil zákon o restitucích, kdy nepřímá příbuzná po poslední hraběnce dostala zámek zpět, město ji sice nabízelo odkoupení, ale zdálo se ji těch milionů málo, takže zámek zcela osiřel, nedošlo jí, že lokalita není již natolik významná, aby se našel bohatý kupec, všechny instituce dostaly výpověď a zámek i zahrada působí velmi zuboženě, protože neměla peníze na údržbu, natož na rekonstrukce. V posledních letech se přece jen dohodla s městem a za mnohem nižší sumu jim zámek odprodala, podařilo se získat dotace z EU a postupně se konají opravy. V současnosti je zrekonstruována Salla terera a město začíná mít konečně reprezentativní prostory, také zahrada již působí lépe a snad se do jezírka opět vrátí labutě. Jistě stojí při procházce za to navštívit původně gotický farní kostel (1322) s unikátní Černou kaplí a nedalekou skromnou kapli sv. Anny/dle zmínek z roku 1524 patřil jednotě bratrské/,také kostel byl katolíky násilně odebrán v roce počátkem 17. století, pravděpodobně 1615, zde při násilné katolizaci se angažoval prý svatý Jan Sarkander, který zde působil v letech 1616-20 a nemyslím si, že jeho činy zaslouží být oslavovány i když se mnou věřící nebudou souhlasit. V blízkosti zámku se nachází Zámecká kovárna s původním vybavením a také zahradnictví,které patřívalo dříve k zámku. Zajímavou historickou postavou patřící k Holešovu je obr Josef Drásal (1841-1886, pocházející sice ze Šumperka, není známo, jak se 242cm měřící obr do Holešova dostal, ale se svým holešovským impresáriem hostinským Janotou sjezdil jako atrakce celou Evropu, dostal se i do Turecka. Vypráví se, že ho císařovna Marie Terezie představila Napoleonovi III, se sdělením, že takoví obři rostou a Hané a proto se prý této oblasti války vyhnuly. Co je na této pověsti pravda nevím, ale pěkně se to vypráví. Samotný obr byl velmi mírný člověk a zemřel poměrně mladý na chrlení krve, jeho náhrobní deska je umístěna na místním hřbitově. Město mělo dříve poměrně bohatou židovskou komunitu, bohužel se zachovalo velmi málo a v hodně žalostném stavu. Opravena je alespoň synagoga, kde vás provede průvodce, ovšem je navštěvována spíše cizinci, dokonce jsem jednou k ní vedla ortodoxní židy z USA, kteří navštěvovali památky po svých předcích celé republice, místní lidé zde zavítají minimálně. Ostudou města byl ještě donedávna židovský hřbitov, který je umístěn u říčky Rusavy, téměř ztracen mezi domy. Tady chodím velmi ráda na procházky, protože vím, že tu nikoho nepoznám. Je zde modlitebna, která má zvláštní strop a co působí přímo děsivě jsou desky se jmény umučených Židů, deportováno do Terezína jich bylo 293, živých se vrátilo 14 a většina odešla do Izraele. Hřbitov se vzácnými náhrobky velmi chátrá, působí zde zub času i vandalové. Je zde unikátní hrobka zázračného rabína Sabbaje ben Kohena (1621-1663) zvaného Šach, autora náboženských spisů a výkladů k toře. Opět se zde váže pověst, že po něm zůstala rozepsaná kniha, kterou z úcty ponechali ležet na svém místě, když po roce místnost otevřeli, byla kniha dopsána, ovšem již nikdo neví o čem pojednávala. Pouze tato hrobka je částečně chráněna zasklením. O častých návštěvách u této hrobky svědčí velké množství kamínků, mnohdy s přiloženými papírky, protože každý člověk, který s pokorou položí na hrobku kamínek a v duch či písemně poprosí rabína o vyplnění svého přání (nesmí to však být zlé přání), ten se dočká jeho splnění. Můžete se smát, ale moje prosby nebyly nikdy oslyšeny i když jsem ateistka. Slávu Holešova trochu připomíná náměstí, které je obroubeno opravenými domy, vybudovaným kruhovým objezdem a velmi zajímavou fontánou, hezky se tu odpočívá třeba při kafíčku. Škoda jen je pro město, že většina významnějších firem, které činily Holešov známým již neexistuje, zaniká Loana, Dřevopodnik, cukrovar, opravny zemědělských strojů, skomírá TON, chátrají bývalé kasárny, pro něž je velmi málo uplatnění a letiště již tak neplní svou úlohu. I ten Sfinx se jmenuje Nestlé a jeho výroba taky není to pravé ořechové. Místní lidé nemájí pracovní uplatnění a tak jezdí do okolí, či úplně odcházejí. Ale dosti pesimismu, nebo Vás odradím od návštěvy, snad místní gymnázium, které má velmi dobrou pověst, vychová schopné mladé lidi, kteří slávu Holešovu opět navrátí a studenti Policejní školy se ve světě nestratí a udou chránit bezpečnost nás všech. Určitě zavítejte do našeho městečka, nemyslím si, že budete litovat! Zdeňka Janská