Jednou jsi dole a podruhé nahoře

Toto povídání jsem si napsala asi před dvěma roky, při dnešním pročítání jsem zjistila, že je víc než aktuální.

To mívá člověk kolem sebe kamarádů, když se mu v životě daří a je úspěšný, jenže běda tomu kdo se nechá opít rohlíkem a v nouzi zjistí, že se k němu všichni otočili zády, najednou si nikdo nepamatuje kolikrát mu ten současný smolař nezištně pomohl. Nakonec zjistí, že skutečných přátel je velmi málo a často vám pomůže ten, od koho by to ani neočekával. Muž, jehož se příběh týká dělal šest let ředitele majiteli firmy, který začínal v malém, aby měl jistotu, že všechno dělá správně, přijal tedy zkušeného člověka, o kterém věděl, že ovládá zákony, umí pracovat s lidmi a především má přehled a potřebné kontakty. Pan Josef skutečně pracoval s velkým nasazením a pod jeho vedením se organizace velmi rozrostla a především vysekal pana majitele z mnoha průšvihů, které z neschopnosti vyrobil. Honza je člověk velmi otevřený a neváhal varovat svého šéfa, co dělá špatně, všechno klapalo jako po másle, jenže se ukázalo, že peníze ničí charakter a vydělané miliony velmi majitele změnily, již to přestal být ten slušný mladý muž, ale arogantní a namyšlený pán, který by sedřel z lidí kůži, ale stále ve všem spoléhal na ředitele. Ovšem všechno se změnilo, když se po mateřské zapojila do vedení manželka podnikatele, zasahovala do věcí, které fungovaly, vydávala protikladné příkazy, všichni je okrádali a dělala kroky jimiž škodila podnikání a to pan Josef nesnesl a do očí ji upozorňoval, že dělá rozhodnutí, kterým nerozumí, upozorňoval jejího manžela, že s takovým přístupem se nedá pracovat a vše dopadne velmi špatně. Jenže se mu dostalo odpovědi: „Věřím své ženě!“ Celý tento rozhovor se odehrál v pátek, podotýkám pouze, že týden před Honzovými pětapadesátinami, normálně se klidně rozešli a v pondělí po příchodu do práce měl na stole výpověď, pro zrušení funkce. Šok to byl hrozný, musel to rozdýchat, aby na něm nikdo nepoznal, že je úplně vyvedený z míry. Pak vzal papír a zašel za „panem podnikatelem“, klidně pozdravil a řekl, že odejde koncem měsíce, aby připravil věci k předání. Zeptal se pouze, co dělal špatně. Dostalo se mu odpovědí, že si nenechá rozbít manželství a tak to musel udělat. Později se mi Jeník přiznal, že nejhorší bylo tam ještě ty dva týdny vydržet, kdy viděl na zaměstnancích, jak se bojí s ním vůbec promluvit, aby nešli taky. Ostatně po jeho odchodu odešla sama hlavní ekonomka a schopní lidé, které naučil jak se správně a hlavně efektivně pracuje. Tak ti dostali postupně padáky taky. Nejdříve si říkal, že si odpočine a pak začne něco hledat, jenže tady přišel na to, že nikdo z jeho kamarádů ho nepotřeboval, je to již více než rok, kolik absolvoval člověk s třemi vysokými školami konkurzů, to se snad nedá ani popsat, všude byl díky svému věku neperspektivní a to by si měl vydělávat na důchod. Pomoc přišla docela nedávno a od lidí, kteří se až po roce náhodou dověděli, jakým způsobem se dočkal odměny za roky, kdy tu firmu doslova postavil na nohy, ozvali se mu z firmy, která občas odebírala zboží a tedy dobře věděli, co je Josef za člověka, co umí a hlavně věděli, že není žádný podrazák. Vytvořili mu naprosto nadstandardní podmínky a ještě si oblízli všech deset jakého skvělého člověka získali. Říká se, že dobré skutky bývají po právu potrestány . A Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, tentokrát velmi rychle a firma pana podnikatele se začíná pomalu potápět, hlavně však věří své manželce. V době kdy jsem tento článeček psala bylo aktuální, že upadají, dnes již vím, že o firmu přišli!!!! S čím kdo zachází, tím taky schází!